Je to nádhera 
A bit of prehistoric pottery
Categories: Archaeology
Greetings, colleagues
Once again I decided to clutter the web pages with presentations of my prehistoric leisure activities - this time it will be a demonstration of ceramic replicas of my colleague "dustman" (but also detectorist), who sayscalling himself Kluk_z_lesa (under this name, those interested can also find his Facebook page, where he presents the results of his efforts in the field of living history from the Eneolithic period).
As is known, for most of the prehistoric period in Central Europe, pottery was made only by hand without the use of a potter's wheel (the only exception is the Iron Age, but with the advent of the Germanicand the Roman period, wheel-thrown pottery disappears again and reappears on a larger scale only with the advent of the the arrival of the Slavs) and is a scarce commodity for us, the madmen who play leisurely with prehistory. The reason is simple, few professional potters or potters are willing to slap the vessels only in their hands and if they do, they get paid properly. This leads most of us to do it ourselves and, as in many other old crafts, to learn how to do it.
As for experimenting with pottery clay, I started a year ago and am able to make some pretty decent consumer prehistoric pottery myself. However, compared to what my aforementioned fellow prehistoric potter has begun to produce, my creations are only on the level of slapping a child's bundle.
Because they are really good pieces, where the original production process has been followed as much as possible, and because there is, apart from my more enthusiastic collectors of ceramic shards, I decided to present them to the local history hunters for their enjoyment.
As far as the actual manufacturing process goes, the pottery was hand-hammered and then floatedclay, sometimes sourced directly from sites near prehistoric settlements. The ceramics are of course fired in a fire and the dark pieces were treated with graphite (so-called hardening). The engraved decoration on individual vessels is made using bone and antlermachines and the subsequent highlighting of some of the decorations by bleaching (inlay) is done with kaolin clay.
The first two photographs are functional replicas of vessels from the Eneolithic and the earlier Bronze Age. The lighter one in the left part of the picture is the one from the prehistoric hillfort Denemark near Kutná Hora.
Photo 3 - functional replicas of typical cups of the Únětice culture. These are probably the most typical pottery from this period.
Photo 4 - 5 - replica of a vessel of the older phase of the Unetian culture, found in the locality of Sány (okr. Nymburk) This and similar pieces are interesting mainly because they still show the influence of design and decoration typical for the Eneolithic culture of bell jars, which disappeared relatively soon from the pottery of the Únětice culture.
Photo 6 - 8 - Mug (cup) with a handle on four small legs from the locality of Podražnice (Domažlice district), belonging to the so-called Vetera stage at the end of the Older Bronze Age. The Věteřovská culture (group) is named after an upland site near Věteřov in the Hodonín district. The Věteřov finds are known from Bohemia, Moravia, southwestern Slovakia and Lower Austria. Compared to the classical Únětice culture, the members of the Věteřov group have an increasing number of of burials directly in settlement buildings and burials of children in ceramic vessels. Settlements, as such, are known both as unfortified lowland settlements and fortified fortified settlements (e.g. the fortified settlement on the hill of Cezava in the cadastre of the village of Blučina).
Photo 9 - 11 - A distinctively decorated cylindrical vessel on ceramic feet, belonging to the younger period of the Unetian culture. It is a replica of an archaeological find from the Teplice district.
And that's all.
I would like to thank everyone who has read this far and if this post has at least reached someone and they like it, the pleasure is mine. If anyone has a suggestion for some other post from the areas of prehistory that I am working on - or the Roman period, the older Bronze Age and theEneolithic (especially the River and Funnel-Cup cultures) - feel free to raise your voice boldly and not keep the idea to yourself. If it is in my power, I will be happy to oblige.
The article is included in categories:
Post
Elmara - díky Máro. Co se pravěké keramiky týče, tak toho času se připravuje výroba dalších kusů řivnáčské kultury a několik kusů germánské keramiky z okolí Mušova. Ale to bude hotové až někdy v příštím roce. Co se jiných artefaktů týče, tak začátkem podzimu kolega "Germán" zrekonstruoval celkem zajímavý nůž z pohřebiště v Třebusicíh. Kamarád, co fušuje pro změnu do vinutek nám udělal repliky korálků ze stejné lokality a já chystám z Třebusic na příští rok repliku honosného opasku z válečnického hrobu. Po novém roce mi přibude nová lištová sekera na starší bronz a kamenná bulava a pár menších pazourkových nástrojů podle nálezů z hradiště Denemark (řivnáči). Tak pokud bude zájem, určitě se dá někdy v budoucnu zpracovat případná další prezentace.
K tvé blahobytné postavě se honosný opasek rozhodně bude hodit :) Bude super když se o to zase podělíš na LP. Tohle je nadstavba k hledání která je moc důležitá :)
Pěpkná práce :) Taky děláme takový věci.
Přibliž mi prosimtě, jak funguje "ostření grafitem". Čekal bych, že to při výpalu vyhoří.
Germánský Barbare 🤓,móóc krasná podívaná 👍👍👍👍
Takovými příspěvky ,tady zaplnit web, tak si o nás nikdo ,nemože myslet, že sme rabovací křupani. 😉👌👍
Krásný, díky za fajn příspěvek! Nevíte někdo kde by se daly takto povedené repliky koupit? Pátral sem, ale nic moc nenašel.. Ty unětické knoflíky TOP! :)
Dom - Ahoj, díky za pozitivní ohlas. Co se grafitování týče, můžu ti pouze zprostředkovat postup a znalosti svého kolegy, který ty tuhované kousky vytvořil. Já sám to zatím nikdy nezkoušel, větší keramické kousky pálím potupně u kamarádky v elektrické peci a přímo v ohni dělám jen přesleny, menší figurky, nebo malé tyglíky - plus jsem jednou asistoval při experimentálním výpalu v dvoukomorové hliněné peci.
Teď k tomu tuhování: Grafit natírá s trochou vody před výpalem, když to má suché a vyleštěné. Následně povrch znovu vyleští. Pak přichází to složitější, grafit by při oxidaci vyhořel, jak správně zmiňuješ, proto se pálí hned od začátku redukčně, což je těžší protože tam vůbec nevidíš a je to o hodně pomalém zvyšování teploty. Proto např. halštatská keramika je dost nekvalitní protože nemáš jak zjistit teplotu, max odhadem. Nevím, jestli tě tahle odpověď někam dál posune.
Adhoc - tož dík, ogare 
Arlique - Díky. Co se týče replik, tak jde o to, co bys přesně chtěl a jak moc bys trval na tom kterém dobovém postupu výroby. Obecně platí, čím víc "echt pravěká" keramika, tím hůř to jde sehnat. Proto začíná s vlastní výrobou a experimenty řada z nás, co se chceme pravěku víc "podívat na zoubek". Napiš mi kdyžtak do osobní zprávy, co by sis přesně přestavoval, popř. se společně k nějakému výsledku dobereme společně a pokud bych našel někoho svolného k výrobě, předal bych ti kontakt.
Moc pěkné. Takové vymazlené...
Ovšem.., tohle je veliká krása (copyright profesor Matulka).
Moc zajímavé, krásné fotografie 👍
Krásná práce, ste klucí šikovní... 👍👍👍🙂
Moc pěkné pokoukání a počtení
Díky, pánové.
Tohleto je fakt nádhera chlape 👍👍👍
Budu parafrázovat text Kabátů:
Historii tu já rád, keramiku, tvůj kolega umí pálit,
koukám se, škoda slov, tohle nejde nepochválit 
Fakt paráda, říkal jsem si, když občas vidím na poli nějaký ten tuhovaný střep, který je časem zvětralý, jak asi vypadala ta nádoba, když byla nová a vyleštěná a teď to vidím, prostě luxus a díky.
Jenom malinko odbočím, i když je to trochu k tématu... Asi všichni jsme viděli film Bony a klid, herce, který tam hrál šéfa veksláků, Josefa Nedorosta, asi taky znáte. Dočetl jsem se, že se věnoval také archeologii, k níž ho přivedl kamarád, archeolog z povolání. Hledal různě po polích hlavně keltskou keramiku a jednoho dne, jak byl zase na lovu keramiky, tak ho přepadl déšť a on se běžel schovat do nedalekého kravína, kde mu nabídli kravské mléko, z něj dostal encefalitidu a ochrnul...
Díky Vendelíne Snad tě Milan Špalek z Kabátů nebude žálovat ohledně textu, ale ten sem asi nechodí
Díky i za zajímavé info ohledně Josefa Nedorosta. To o jeho ochrnutí z nadojeného mléka jsem věděl, ovšem to ohledně záliby v archeologii nikoliv. A ještě jsi mi mimoděk připomněl, že jak se neustále válím někde po lesích, měl bych se přes zimu nechat přeočkovat proti klíšťákům.
Jinak, pravěcí řemeslníci uměli nejen keramiku lépe, my se pořád jen učíme a hledáme postupy, jak to asi mohlo teoreticky jít. Kdyby nás mohli při našem snažení pozorovat, asi by se kolikrát dost nařehtali, ale je fajn se jim zkoušet přiblížit a snažit to posouvat pořád dál - ať už jde o keramiku, štípání kamene, lití bronzu a další. Bych třeba nevěřil, jaký opruz může být uplést ošatku z ostřice, když to člověk nedělal a nemá v tom potřebný naučený grif.
Od začátku pálit redukčně 
To si nedovedu představit.
Markoman - čtu to a prohlížím znovu doma, kde mám kvalitnější monitor než v práci a je to vážně něco.
A když už píšeš Petře o těch tipech, co bychom chtěli vidět, tak já bych chtěl vidět právě samotnou výrobu. A určitě nebudu sám
Dom - např. v tzv. milíři, což je i jedna z pravěkých technik. Na kameny umístíš proschlou a vysušenou keramiku, pak kolem ní postavíš hraničku dřeva, oplácáš hlínou s nasekanou trávou - nechá se pouze vstup s poleny trčícími ven, kudy to zapálíš a nakonec přidáš na povrch milíře drny. Nahoře samozřejmě zůstane menší otvor, kudy uniká dým. Začátkem podzimu shodou okolností jeden takový milířový experimentální výpal probíhal na skanzenu Pravěká osada Křivolík. Ovšem co do úspěšnosti je tenhle způsob dost ztrátový, což v dnešní době nechceš - tehdy to asi bylo jiné, nahnali caparty a starce znovu k hlíně a uplácala se další várka.
Lepších výsledků se pak dá dosáhnout s pravěkou hliněnou dvoukomorovu pecí, kde taky pálíš redukčně. Ta se určitě užívala v laténu, jestli i dřív, to bych teď kecal. Hliněné pícky samozřejmě známe už z neolitu, ale tehdy v tom keramiku asi nepálili.
Samo v těchhle "polních" podmínkách nedosáhneš nikdy takové teploty, jako v elektrické peci, kde nádoby z červenice pálím na 1140 stupňů, jen to fikne. Proto taky pravěká keramika zas tak za moc nestála, co se průsaku, apod. týče. Slyšel jsem i teorii, že neměla moc dlouhou životnost a proto jí kolem pravěkých sídlišť nacházíme tolik, resp. jejích střepů.
namor - Romane, to by asi šlo realizovat. Mám několik složek fotografií z experimentálních výpalů keramiky na archeoskanzenech, takže by se z toho nějaká fotoreportáž s příp. stručným komentářem dala určitě udělat. Díky za podnět.
Jo, to máš pravdu. U toho milíře bych si tipnul, že bude problém, že tam půjde teplota nahoru moc rychle.
Ale musí to jít zvládnout. Tady je taková pokročilá, "moderní" milířová technika a nevypadá to, že by se jim to moc rozbíjelo. https://www.youtube.com/watch?v=SkUGm87DE0k
Bezva, budeme se těšit.
Fakt jste hodně zajímavá parta nadšenců a musí to být super únik z reality.
Dom - zajímavé video. Viděl jsem podobná z Afriky, kde obrovské hliněné hrnce pálí prostě jen ve velké jámě. Když jsem zjara mohl pomáhat klukům z místního archeo. ústavu při vykopávkách neolitické osady v Dobřeni u K. Hory, taky jsme tam odkryli jámu se silnou vrstvou popela a uhlíků na dně, kdo ví, jestli to nedělali taky tak. Právě zrovna u neolitiků si nedovedu představit jiný způsob výpalu u některých těch obřích zásobnic, co mají víc, jak půl metru na výšku.
Jinak, jak píšeš, musí to jít zvládnout. To je o těch dávno ztracených znalostech, co jsem psal výše. Oni to předávali po staletí z generace na generaci a byla to pro ně běžná rutina a jak jsem psal, kdyby nás při těch dnešních pokusech mohli sledovat, kolikrát by se dost nařehtali.
namor - díky. Oslovím ještě pár dalších lidí, co dělali dobové výpaly a vyzjistím co nejvíc info, ať je pak ten příspěvek o postupech co nejvíc komplexní.
👍
V těch jamách, sa vypalovala světlá keramika, mám pocit, že na Slovensku a nejen tam, to byla taková jednoduchá levná lidová tvorba .
Mám malou hliněnou pec a v ní jsem si kdysi vypaloval, technickou keramiku a hliněné formy . Černá keramika, sa tuším, nechala dojít bez přístupu vzduchu...
Krásná zábava , je mi po této činnosti docela kolikrát smutno 🤷♂️ Tož sa velmi rád aspoň podívám, na tyto příspěvky 👌👍👍👍
https://www.google.com/url?sa=t&source=web&rct=j&opi=89978449&url=https://www.youtube.com/watch%3Fv%3DmWDfRqoiPes&ved=2ahUKEwiM3Yrto9eJAxUZ6wIHHbdeFWgQwqsBegQIDxAG&usg=AOvVaw2qUPRkpgVcyzcmer8rtCeX
Adhoc - je to, jak píšeš. Aby keramika zčernala je třeba redukční výpal, kdy na sebe při nedostatku kyslíku váže uhlík. Jestli máš pec, tak směle do toho a za dlouhých zimních večerů golema zase rozdmýchej a díky za odkaz.
Pánové, tak tohle je kus umění!
Nedávno šel v televizi dokumentární seriál o řemeslech: Mistři starých řemesel. Jeden z dílů byl věnován i výrobě keramiky.
Koho by seriál zajímal:
https://www.ceskatelevize.cz/porady/13221610309-mistri-starych-remesel/
Nádhera pane, keramika to je moje gusto! Všechno krásný a únětický koflíky přímo fantastický!👍😉
To Markoman - Krásná práce, krásná záliba. Tohle není koníček, ale pořádná kobyla. Přeju Ti, ať Tě to pořád baví a pokračuj dál. Já jsem dříve dělal knoflíkařinu, knoflíky převážně z kostí, rohů,cizokrajných dřev i z paroží či pravé želvoviny. Dokonce jsem se s tím i pár let živil. Taky jsem dělával imitace knoflíků podle vzorů originálů nalezených při objevení šicí dílny na Landštejně. Postupně jsem práci ukončil a teď se mi po letech po tom strašně stýská, ale asi se k tomu budu vracet pouze ve vzpomínkách. Bývali jsme asi poslední dva knoflíkáři, kdo dělal konkrétně tuto práci z těchto materiálů v širokém okolí a už tu není nikdo. Bohužel nebylo a není komu tyto znalosti jak zpracování materiálů, barvení, ohýbání i výrobu komu předat. Vždyť jsem se tím bavil skoro 30 let. Proto nepřestávej a bav se tím dál. Vím, o čem mluvím.
Argill - díky, pane
Hledamcomuzu - je škoda, že jsi s tím skončil, to zní hodně zajímavě. Fakt se k tomu nechceš znovu vrátit jinak, než ve vzpomínkách? Všemožní řemeslníci znající staré postupy mizejí, protože dnešní společnost je nastavená alá šunty v akci a Ikea a vrchol řemesla jsou pro ně glazované hrníčky na vánočních trzích a za mě je to veliká škoda. Jsem konzerva a staromilec a byť je to asi přirozené, těžko se smiřuju s turbulentně se měnícím světem. Dám ti do zprávy mailový kontakt a pokud máš nějaké fotky své knoflíkářské činnosti a pošleš, budu za to rád.
Nádherné kousky, krásné fotky a super čtení. Díky
Hledámco... - Láďo, ty knoflíky nám musíš zpracovat. To je úplně stejně zajímavé, dle tvého popisu.
I kdyby to měla být tvoje poslední práce, tohle nemůže jenom tak zmizet ze světa. Buď tak hodný
Apropo..., kdybys náhodou potřeboval rohovinu, tak mohu dodat kravský roh. Pár jich v dílně ještě mám z doby, kdy jsem se živil zemědělstvím.
Klucí, Romane, já zlikvidoval kompletně zařízenou knoflíkářskou dílnu... Jsou to čtyři roky. Těžko se to píše, ale už jsem byl tak ve stresu a naštvaný. Já dělal myslivecké knoflíky z hovězích kostí např.košilové za 1.20 kč. Když jsem anonymně navštívil jednu prodejnu, kde je prodávali za 14, a přitom mi nikdo nepřidal ani desetník... , to už se prý nevyplácí, a bylo toho mnohem víc. Želvovinové se prodávaly i za 27 a já měl 2 kč. Tenkrát jsem dvě noci prochodil, přemýšlel, co dál a pak jsem vzal klíče, odpojil mašinky a odvezl je do sběru. Desítky lidí mi nezaplatilo, a dodnes mám v sobě lítost a vztek. Nechal jsem si pouze knihařské kostky, co po chvílích dělám pořád. Byla u mě jednou televize někde ze Strážnice, natáčeli lidová řemesla a snad někde u nich v archivu je má výroba kostěných knoflíků a knihařských kostek. Ale já to nikdy nehledal. Vyšla u nich i nějaká brožura o mé výrobě, ale nemám jí. Třeba jednou se k tomu v důchodu vrátím. Ty staré technologie výroby, zpracování, přípravy už pomalu vím jen já, mám to v hlavě. 
Jéé, to je škoda, ale chápu.
Teď tedy Láďo najít to natočené video z archivu
Tak krom výroby úžasné pravěké keramiky bych si v budoucnu milerád minimálně početl i o výrobě oněch speciálních knoflíčků
Hledámco...- Vláďo, omlouvám se za Láďu, nějak mi to -V- vypadlo. Uvědomil jsem si to až ráno🤔🤓
Hele Roman je taky vzhůru... 😁
To namor - Romane, nemáš se za co omlouvat, to je v pohodě.