Každý den jsme dělali někomu hrob, již jsme malomyslněly byly jsme, jak od světa odloučeni, ani z domu jsme od svých našich milých správu nedostali ani naše psaní doma nedostali. Již bylo každému vše jedno, každý očekával jenom smrt. O míru jsme ani nepřemýšlely, již nám to připadalo jako by se měl všechen lid na světě vyhubit.
Měly sme dvě hodiny odpočinek ze sněhu co sme rozpustily vařily sme si kávu na památku sme si trhaly horské květiny, které sme si dávaly do deníku. Ta strana kopce z kterého sme musely sestupovat byla hodně příkrá a bylo tam i hodně sněhu. Byl tvrdý jako led a moc to klouzalo ti první co šli tak co chvíli byly na zemi, kdežto ti další nahoře sedli na sníh a jak se trochu pohnuli uháněly po zadku dolů, byl jeden za druhým, přičemž měly sme s toho velké povyražení,spíše nám to připadalo jako nějaký výlet než přesun armády.
Měli sme 3 mrtvé a 13 raněných. Před našim úkrytem vykopal sme sami hrob a navečer sme je pochovali. Přišel taky náš pan Poručík a hlasitě se všichni u hrobu modlily. Druhý den sme udělali kříž a upletli z jalovce věnec pan poručík napsal tabulku se jmény, kterou sme přibily na kříž. Hrob sme okrášlili kamením, na památku si každý z věnce uthnul kosek jalovce (je všit v tomto deníku). Nastávali nám svátky velikonoční, říkali kjsme si jaké asi budou tyto svátky.
Tak že nás musel dřív spatřít než my jeho. Určitou hodinu naše vojska hnuly se k lesu, již se hezky stmívalo, dobře jsem se díval na směr kudy naše setnina ubírala se kupředu, chvíli sem čekal a když se mě ztratily s očí a byly dál v lese šly sme opatrně za nimi, byl sem asi 100 kroků v lese a rozpoutala se silná palba.
Také sme našli ubožáky kteří byli raněni a hledali spásu ve stodolách a když vše shořelo museli tam zahynout. Baráky byly většinou dřevěné tak, že z nich nezůstalo než popel a v tom shořeni lidé a dobytek, týž den to jest.
Celé město vypadalo smutně, domy spálené obchody vydrancované, lidé jak viděli že de nepřítel byli vyděšeni. Kde kdo co měl zakopávali do země nejvíce strach měly ženy, již jedenkrát vše zakusily, lidé kdo mohl vzal sebou nejnutnější a odjížděl z města pryč.
První část autentické přepis deníku vojáka z první světové války. Krokohotovy se podařilo získat souhlas k přepisu a zveřejnění a tak se všichni můžete začíst do skutečně autentického příběhu...
Jak je napsáno v minulém příspěvku tak 81 pluk / IV prapor který bojoval od začátku války na Italské frontě byl ve dnech 24-30 června 1916 přesunut na Haličskou frontu aby posílil Rakouské vojska proti Brusilově ofenzivě.
Dohledání vojáků a bratrů z článku prostřelená známka z WW1. Když syn poslal svému kamarádovi, který se zajímá o vše z WW1, odkaz na Lovce kde je článek o této známce, tak ten nelenil a zapátral v archivech RU armády, kde jsou záznamy o vojácích, kteří padli, byli zajati nebo zraněni a velice se mu zadařilo.