Advent je doba, kdy by všichni lidé měli zpomalit a celou tuto dobu až do Vánoc prožít v poklidu. Nevím proč a kdo tedy vymyslel firemní večírky, které se právě těsně před svátky konají. I v naší firmě každoročně takové večírky probíhají a většinou místo konání vybírá můj nadřízený. A tak jednou, když jsme spolu diskutovali o tom nastávajícím, navrhl jsem mu jeden sklípek blízko mého bydliště....
Jedné krásné zářijové neděle se žena rozhodla navštívit rodiče, vzít děti s sebou a mě nechat doma. Byl to takový její běžný odjezd. Asi čtyřikrát se vrátila, tu pro doklady, tu pro mobil. Vždy když se vzdálila od auta, neposedné děti vylezly ven a ona je pokaždé pak naháněla zpátky do vozu jak slepice do kurníku. Když jsem se ujistil, že už je doopravdy pryč a doma ověřil, že se pro nic nevrátí, podíval jsem se ven, jestli tam stojí bratrovo auto.
Jednoho krásného pracovního dne, když vedoucí zrovna musel odcestovat kamsi na výjezdní zasedání rozšířeného vedení, náhle nebylo v práci jaksi co dělat. Kolegyně si kupovaly v Číně kabelky, kolegové vsázeli na nadcházející zápas Česko – Malta na výsledek 0:2 (to ještě naši fotbalisté hrávali špatně) a já jsem nahlížel do starých map, kde bych se vydal na další hledačku. Po chvíli studia mě vyrušil kolega Jura, který mi přinesl detektor, jenž jsem mu zapůjčil.
Jednoho dne ke mně přišel kamarád, který si pořídil detektor a při té příležitosti si dal přezdívku Bratercius. Když jsem se ho zeptal proč tak divně, odpověděl mi, že to souvisí s jeho budoucími nálezy. Ukázal mi svůj první nález - desetník z roku 1953 a hned nadšeně vyprávěl, jak tam našel ještě torzo peněženky a rypák z prasátka.
