S Jindrou na druhém kopci, aneb vše má svou cenu

Tak jsme s Jindrou Šteflem po cca 14 dnech vyrazili na další kopec. A rozhodně to stálo za to. Akce proběhla znovu v sestavě Seveřan, Archeo LP 2010 a kamarádi. Kluci ze Seveřanu by brzy měli napsat nějaký článek a trochu se představit, jak to bude hotové, přidáme ho na LP.

V 8h ráno vyzvedávám Pilota, trochu nestíhám a tak mu volám, aby byl jako připravený. V Líbe je ale evidentně plesová sezóna v plném proudu a Pilot tak do akce naskakuje takřka z parketu. Cestou mi vypráví co všechno vypil, jak mu šel tanec a vůbec je ještě ovíněný a připadá si tak mimořádně vtipný. Sraz máme z Křemílkem na OMV, ten ale zdržuje převlíkáním a tak jedeme napřed. Pilot si hraje s navigací a díky tomu si uděláme takový malý, cca 40 kilometrový okruh severočeskými okreskami. Následně nás Křemílek naviguje po telefonu a tak stojíme ani ne s 15 minutovým zpožděním na kopci.

Bereme saky paky a jdeme na místo srazu s Jindrou. Je docela kosa, cesty jsou plné bahna s trochou ledu. Doufáme, že se brzy ukáže slunce. Mezitím Jindra a Křema vysvětlují “kde to bylo” a děláme úlitbu bohům, kterou jsme minule ošidili. Křemílek, který tady už byl, nám dělá průvodce a jdeme prohledávat “vysokou trávu”. Cílů je tedy pramálo. V první hodince mám jeden brokospodek a oko z řetězu. Po cca 2 hodinkách má Křema, myslím, první barvu a hned sekera. Na fotkách to není moc vidět, ale sekerka má dva zajímavé zářezy. Osobně jsme takovou neviděli, ale Jindra ji zná. Zaměřuje místo a něco si tam štětečkuje. My zatím pokračujeme dál.

Křema s Pilotem

Na prvním kopci dala nejkrásnější nález Míša... tedy ta Míša a tady to byl pro změnu Míša, tedy ten Míša. Tomu se povedly dva, naprosto neskutečně krásně zdobené nože. Kdo by řekl, že Vaquero bude takhle chodit na čediči  Tradičně to v poledne zapíchneme a jdeme péct buřty. Les je promáčený a suchého dřeva je pomálu. Situaci zachraňuje hromada březové kůry. Je vidět, že je to tady samý zálesák. Pilot chce zpívat oranžový expres

Tradiční opékačka

Chvílemi vykouklo i slunce

Největší porce adrenalinu, ale přichází po obědě. Kluci ze Seveřanu dostanou v jednom místě signálek a když začnou odkrývat hlínu objeví se keramika. Místo tak začne zpracovávat Jindra. Keramiky přibývá a vykopaná hloubka také roste. Je to jasné, prostě je to tady, další "Déčko". Poskakujeme okolo díry a všichni jsou natěšení co vyleze. Obří cívka na Veloxu nálezce, dává naději, že by se možná nějaký ten náramek dal sundat někomu z nohy i u protinožců. A navíc i když je už vykopaná hloubka značná, dohledávačky nic nevidí. Jindra pomalu motyčkuje a vyndává další keramiku a mi nad ním stojíme a kibicujeme. Bohužel, nakonec se vyndá velký kus železa nicneříkajícího tvaru, nevadí i tak to byla zajímavá chvilka a Jindra si do muzea ponese dva pytlíky keramiky.

Je půl třetí a začíná drobně sněžit a my, co to máme přeci jenom dál, balíme. Loučíme se s Jindrou a mažeme skrz promáčený les k autům. Tři krásné nalezené věci, super pocit. Ještě plný dojmů najíždím pod kopcem na hlavní, když mi z boku vyskočí laň. Instinktivně šlapu na brzdu a jediné, na co myslím je, aby auto zůstalo na silnici, příkopy jsou tady opravdu hluboké. Auto míjí bílou prdelku laně o decimetry, bohužel pravidlo dvou platí i dnes a druhá laň mi naráží do boku auta. Rozmlátí hlavou zrcátko, pomele dveře a zmizí v hustníku naproti. Nejde se podívat co se stalo, tady se zastavit nedá. Po cca 200 metrech mohu konečně zaparkovat a jdeme prohlížet auto. Plechy dostaly co proto, servisáci u Škodovky budou mít radost. Holt nic není zadarmo. Příště budeme tu úlitbu bohům ještě muset vypilovat...

Elmara