V Požárech

Tak máme za sebou další, tentokrát velice povedenou nedělní akci. Šlo se hledat do okolí domnělých mohylníků, ze kterých se ale vyklubala zaniklá středověká ves plná kolomazných pecí a celý den se povedlo zakončit nálezem malého rozsypaného stříbrného depůtku. No prostě když to jde, tak je to sranda.
 
Elmara: Ráno začalo tradičně společným srazem. Tentokrát v Prosečnici, což bylo na druhé straně lesa do kterého se mělo jít. Celá kolona aut se tak vydala skrz naší malebnou krajinu na cca 5 kilometrovou projížďku. Jelikož se podařilo špatně odbočit pouze jednou, nakonec jsme se všichni dostali bezpečně na místo. Ve vesničce se zaparkovalo kde se dalo, někteří ještě stihli utratit nějakou tu korunu v místním konzumu a už se mašírovalo do lesa.

Pilot: Opět stejná chyba. Kdo proboha nechal Elmaru vést celou kolonu? Otáčení 11 aut na úzké slepé lesní cestě není úplně jednoduché.

Porada nad mapou
 
Elmara: Lokalitu, která se šla dohledávat objevil náš kamarád Petr, který ji považoval za mohylníky. Honza (archeolog) ale rovnou předpokládal, že se bude jednat o jednu ze zaniklých vsí, které popisuje August Sedláček. Místo se nám díky několika telefonátům podařilo lokalizovat takřka okamžitě, což na tu naší partu je docela úctyhodný výkon.

Pilot: Zaparkovali jsme trošku dál od místa hledání, takže proběhl pěší přesun za klasického brblání počínaje od „ Proč parkujeme tak daleko ?“ , po "Proč tam jdeme, když je tam ..... ?“, občas proloženo dotazem „Kdy už tam budeme ?“

Příchod na lokalitu
 
Elmara: Po tom, co se v lese našly zbytky vesnice, jsme začali systematicky prohledávat okolí a Honza kreslil jednotlivé objekty. Nálezů, jak dobových, tak všeobecně jakýchkoliv bylo velice málo. I většina želez, které se zkoušely kopat, byly jen velice těžko identifikovatelné železné hřeby. Tak jako nám přibývala neidentifikovatelná želízka, Honzovi rostl počet zakreslených objektů.

Pilot: Snažím se poctivě kopat větší železa, ale bohužel nic tvarově zajímavého, pár podkov, hřeby a ufa. Začínám mít hlad, snažím se z Magora vymámit svačinu, ale nechal si jí v autě, tak mám alespoň suchou housku od Děduly.

Pilot plní pytlíky

Objekty zaniklé vesnice

Elmara: Přibližně v poledne jsme přešli na druhou stranu lesní cesty, která vesničku jakoby půlí a kde se nacházelo několik dalších objektů. Tam se Honzovi podařilo objevit celou baterii kolomazných pecí, přičemž jedna byla i natolik zachovalá, že nám mohl vysvětlit princip toho jak pracovala. Honza měl obrovskou radost z pecí a nám na druhé straně taky začaly nálezy trochu přibývat. Dan (Hogofogo) dal středověkou přezku, objevily se i nějaké ostruhy. Pouze těch barev bylo stále pomálu.

Pilot: Já na svoji první barvu stále čekám . Kolomazná pec je zajímavá a Honzova krátká přednáška taky. Šmejdím po okolí pece a konečně moje první barva, po chvilce nadšení vyhrabu rozpláclou kulku.

Honza nad nalezenými předměty

Kolomazná pec

Zakreslená baterie kolomazných pecí
 
Elmara: V návalu soutěživosti jsme slezli s Křemílkem do malého údolíčka pod vsí, kde jsme si to dali na počet barev. Po cca 20 minutách, kdy byl stav 4:4 jsme ale soutěž uzavřeli smírnou remízou. Asi minutu na to jsem našel první Agčko dne, 1/2 Batzen Richarda (1569 – 1598). Ihned jsem Křemovi oznámil, že tohle v tomto lese asi těžko trumfne z čehož mě ale během další minuty vyvedl, jelikož vytáhnul stejně nádherný 1/2 Batzen Philippa II. (1569-1588). Po chvilce pak našel stejnou minci i Tacudek a bylo jasné, že jelikož jsou všechny mince v okruhu 3 metrů, nebude to náhoda. Křema pak ze své dirky vyšťoural ještě 3 jednostranné halířky a Magor vyčaroval malý peníz se lvem. Díky mincím se tak podařilo lokalitu hezky zadatovat a vše, jak se zdá, odpovídá tomu, že vesnice v polesí zanikly za 30tileté války.
 
Pilot: Akorát kopu další beztvarý kus železa, když slyším radostně hulákat Elmaru a Křemílka, nenápadně se tedy přemístím k jejich depotišti  a šrmdlám. Samozřejmě na mě hlasitě  píčujou  a moje jediná barva   je ….. malinké želízko . No není každý den posvícení.

Depotiště

Řez kolomaznou pecí

Elmara: Bohužel depot se najde většinou jednom jeden a tak se po zhodnocení situace vyrazilo k autům a na pozdní oběd do místní restaurace. Následovala obligátní obhlídka nálezů a celé idylické odpoledne zkazila pouze nekvalitně vyrobená lavice, která se pode mnou zřítila těsně po tom, co jsem dojedl svoje fazolky. Obsluha si ale byla této skutečnosti vědomá a hned mě upozornila, že stejným způsobem již praskal minulý týden další. Zbytek týmu si to ale rozhodně nechtěl nechat vysvětlit a brečeli smíchy, ještě když jsem platili.
 
Pilot: Hospoda pěkná, hranolky přesolený a Elmara rozsednul za všeobecného veselí lavici. Co víc chtít od života . Podle mě se tam můžeme klidně vrátit, minimálně jedna lavice jim ještě zbyla .

Elmara: Byla to zase jedna povedená akce a všichni se těšíme na další.

Největší objekt ve vsi

Podkůvky, ty jsou všude

A další

Depůtek

Kremílkuv 1/2 batzen po rychlé očistě

Texty: Pilotk a Elmara. Foto: Pilotk a Honza Vízner. Kresby: Honza Vízner