Ioannes Nepomucenus

Socha stojí v lese v alžbětinském revíru asi 1,8 km V od vesnice Nový Dům cca 600 m jižně od silnice z Nového Domu do Lán v průsečíku lesních cest uprostřed velké uměle upravené okrouhlé travnaté mýtiny. Vlastní užší prostranství se sochou je vymezeno v kruhu v pravidelných intervalech vysázenými listnatými stromy. Monumentální kompozice, vztyčená v krásně upraveném přírodním rámci, je zhotovena z pískovce, celková výška díla je asi 5 m, podstavec včetně horního soklu měří kolem 3 m, vlastní skulptura v mírně nadživotní velikosti 1,9 - 2,1 m. Široký mohutný trojboký podstavec s konkávně projmutými stěnami a široce zkosenými rohy spočívá na dvoustupňové šestiúhelné podnoži. Podstavec je rozčleněn na klasické tektonické části. Sokl s pravoúhle odsazenými nárožími je zakončen oblounovou patkou. Před tři širší segmentově prohnuté stěny soklu předstupují nízké stupně se zaoblenou horní hranou, určené asi pro umístění svící, květin a jiných obětin. Dřík podstavce je na okosených nárožích vyztužen volutově zavíjenými pilastry, doplněnými pod horními volutami dlouhými plastickými rostlinnými festony. Na všech stěnách jsou vytesány obsáhlé majuskulními nápisy s chronogramy

Nad nápisy vystupují reliéfní srdčité erbovní karkuše ve volutovém orámování s drobnými akantovými lístky, oválná střední pole, původně asi se znaky, jsou dnes prázdná. Dřík je završen poměrně vysokou římsovitě profilovanou hlavicí s hladkým vlysem. Na dolní podstavec dosedá nízký sokl stejné trojboké formy s konkávně prohnutými stěnami, pod římsovým ukončením soklu vynikají reliéfní šnekovitě zavíjené obláčky. Socha světce je zobrazena ve výrazném kontrapostu, váha těla spočívá na levé noze, pravá uvolněná noha je vytočena do strany a ohnuta v koleni, jehož tvar výrazně vystupuje pod rouchem. Dramaticky vzrušený šroubovitý pohyb figury završuje hlava, obrácená tváří k nebi. Pravá pozdvižená ruka drží nový kovový pozlacený křížek (původně zde byl krucifix?), v levici drží světec biret. Oděv je tradiční, klerika, rocheta a neobvykle dlouhá kanovnická almuce, splývající dolním okrajem s ocásky až k lemu rochety. Pozoruhodné je nesmírně jemné, téměř filigránské provedení krajkového lemování rochety. Draperie šatu je mimořádně bohatě a dynamicky pročleněna v souladu se zdůrazněným pohybem postavy, zejména rocheta vytváří hluboko do jádra sochy pronikající diagonální řasy. Zadní strana sochy je modelována méně dramaticky, draperie zde tvoří jednoduché paralelní svisle vedené záhyby. Sv. Jan stojí na stylizovaných obláčcích, z nichž se vynořují dvě andílčí hlavičky
Architektonický návrh podstavce vytvořil pravděpodobně Frant. Maxmilián Kaňka. Socha byla vztyčena jako pomník slavného honu, pořádaného v červnu r. 1721 Janem Josefem hrabětem z Valdštejna za účasti císařovny Alžběty
zdr.internet