Pověst zkamenělé dívky

Jedna z pověstí Tohodle místa vypráví o tatarské princezně, která se na svém putování křesťanským světem
dostala až na Děvičky, kde byla vlídně přijata. Krásná roucha a bohatství však nedala spát hradnímu pánu, jenž za bouřlivé noci vnikl se svými pacholky do princezniny ložnice a zavraždil dívku, obě komorné i psa, jenž se postavil na jejich obranu, a mrtvá těla
nechal svrhnout ze skály. Ze svého nekale nabytého majetku se však neradoval dlouho neboť ráno uzřel na skalním útesu zkamenělá těla výhružně hledící k hradu. Hrůzou zešílel a vrhl se za nimi. Pomstou za tuto vraždu pak Tataři vyplenili Moravu.
jiné pověsti to místo popisují:

Dvě bílé paní:

noci obcházejí kolem hradních zřícenin přízraky dvou bíle oděných postav. Když spatří člověka, s výkřikem prchají na Děvičky, v jejichž troskách mizí. Podle legendy jsou to dcery hradního pána, které po švédském vpádu roku 1645 byly zasypány v podzemní chodbě. Tato chodba údajně vede z hradu až pod kostel v Dolních Věstonicích, jiný podzemní vchod na Děvičky býval prý i ze sklepů v Pavlově, nebo z „panského dvora“ (nyní objekt JZD) ve Strachotíně. Před druhou světovou válkou se na obě Bílé paní dokonce vypravili i místní odvážlivci s klacky a řetězem, aby je chytli a odvedli do vesnice. Nikoho však nenašli. Nyní se Bílé paní už dlouho neukázaly.
Martin Stejskal: Labyrintem tajemna, Paseka 1991,

Pálavský poklad
Pod hradem je prý ukryt zlatý poklad, hlídaný velkým černým psem. Podle pověsti jej uviděla jedna žena z Pavlova, žnoucí pod Děvičkami trávu. Rozprostřela plachtu a srpem do ní nahrnula zlato. Pes ji však kousl a ruka ihned zčernala. Zvonilo právě poledne. Spolu se psem v zemi zmizelo i zlato kromě toho, co bylo na plachtě. Od té doby měla žena ochrnutou ruku.
Martin Stejskal: Labyrintem tajemna, Paseka 1991,

Pověst třetí
Podle jiné pověsti jsou to tři dcery hradního pána knížete Arnulfa, který zasnoubil svoji nejstarší ze tří dcer ďáblu Trabacciovi. Tato se však raději i se svými sestrami proměnila v kámen. Kníže Arnulf pak prý žil až do své smrti v chýši u skalisek jako poustevník.

Čtvrtá pověst říká, že jsou to tři neposlušné zámecké dcery, zakleté svojí vlastní matkou kvůli lenosti. Každopádně se za tichých nocí od kamenů ozývá tichý nářek.

Pověst pátá
Pro ženy byl zřejmě hrad osudným místem a co by to taky bylo za hrad, kdyby neměl svoji bílou paní. Hrad Děvičky má hned dvě bíle oděné postavy, které prý obcházejí hrad od dob třicetileté války. Jsou to dcery hradního pána, které byly roku 1645, při obléhání hradu generálem Torstensonem, zasypány v tajné chodbě, kterou utíkaly. Chodba prý vede z hradu až pod kostel v Dolních Věstonicích. Něco na tom všem musí být, protože před druhou světovou válkou se na hradní přízraky vypravili místní obyvatelé s klacky a řetězy, aby je chytili a odvedli do vesnice. Nikoho nenašli, takže jsou Bílé paní nejspíš na hradě dodnes.

Fotografie

Komentáře

krokohot

15. dubna 2018

Hezké místo .Kousek odsud jsem velice často jezdil ale Pálavu jsem nenavštívil.Snad se to zadaří letos .

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.