Červený kláštor (SK)

Určite už mnohí splavovali rieku Dunajec na pltiach a boli aj na tomto mieste.
Je tam krásna príroda. Všetkým odporúčam zažiť a spríjemniť si výlet aj históriou.

Červený kláštor je kartuziánský klášter, jenž se nachází v malebném vyústění potoka Lipník do průlomu Dunajce v Pieninském národním parku v obci Červený Kláštor v okrese Kežmarok na Slovensku.

HISTORIE:
Červený kláštor, oficiálně Lechnický kláštor, začali kartuziánští mniši budovat pravděpodobně po roce 1320 u obce Lechnica. Svoje pojmenování dostal dle červené malby okolo oken. Jeho historie je úzce spjatá s působením příslušníků dvou řeholí – kartuziánů (v letech 1320 – 1567) a kamaldulů či kamaldulských (v letech 1711 – 1782). Obě společenství patřila k nejpřísnějším poustevnickým řeholím. Mniši – poustevníci žili v klauzuře, tj. v uzavřené části kláštera (z latinského clausus – uzavřený). Obývali samostatné domky – cely, u nichž byly zahrádky. Pro příslušníky obou společenství platila zásada mlčenlivosti. Nosili bílý hábit a ve stravování dbali na přísnou střídmost.
Založení kláštera potvrdila roku 1319 spišská kapitula a roku 1320 dal svůj souhlas k jeho stavbě i uherský král Karel I. Robert.
Hlavními stavbami jsou gotický jednolodní kostel sv. Antonína Poustevníka (jeho stavba byla započata po roce 1360) s bočními kaplemi, klášterní budova s křížovou chodbou (přistavěna po roce 1400 k severní straně kostela) a hospodářské budovy. Tyto stavby obklopovalo opevnění opatřené cimbuřím. Další prostor kláštera zabíraly samostatné domky pro mnichy.
Klášter dobyli v první polovině 15. století husité. Další obléhání kláštera počátkem 16. století přimělo mnichy, aby jej opustili. Objekt přešel do rukou světských majitelů. Až počátkem 18. století se klášter dostal opět do církevního vlastnictví. Jeho majitelem se stal nitranský biskup Ladislav Matiašovský, který jej po své smrti v roce 1705 odkázal v závěti poustevnickému řádu kamaldulů či kamaldulských, který je pojmenován podle svého mateřského kláštera Camaldoli u Arezza v Itálii. Jejich příchodem začala nová etapa rozmachu kláštera, která se navenek projevovala zejména stavebními úpravami v duchu tehdejšího slohu – baroka.
Kamaldulové si postavili svoje domky na místech starších pousteven na jižní a východní straně od kostela. Podle původních kartuziánských předpisů mělo v každém klášteře žít čtrnáct mnichů a šestnáct bratrů-laiků. V Červeném klášteře bylo deset pousteven. Kromě toho se mniši soustředili na přestavbu hospodářských budov. V roce 1747 opravili i kostel, nejmonumentálnější stavbu celého klášterního komplexu. Jeho exteriér zůstal zachován v gotickém slohu, interiér doznal úpravy v barokním duchu. Stěny i gotické klenby byly ozdobeny malbami, v nichž hrály významnou roli rostlinné motivy. Kostel dostal i nové lavice pomalované barokními malbami, jež zachycují každodenní život zdejších mnichů ve chvílích práce, odpočinku i modliteb.
Do rozvoje kláštera nepříznivě zasáhlo nařízení císaře Josefa II. z roku 1782, jímž byly zrušeny některé řády, mezi nimi i kamaldulové. Řeholníci museli opustit klášter, jenž začal následně pustnout. Až v roce 1820 daroval František I. lechnický klášter i s jeho majetky řeckokatolickému biskupství v Prešově. Klášter však i přesto pro nedostatek finančních prostředků na jeho obnovu nadále chátral.
V roce 1907 postihl klášter zničující požár, neprospěly mu ani události 2. světové války, takže po roce 1945 byl už na nejlepší cestě ke zřícení.

Info: http://www.muzeumcervenyklastor.sk/
http://www.muzeum.sk/?obj=muzeum&ix=mckl

Foto je z júla AD 2014.

Fotografie

Červený kláštor (SK)
Červený kláštor (SK)
Červený kláštor (SK)
Červený kláštor (SK)
Červený kláštor (SK)
Červený kláštor (SK)
0 hlasů
0 hlasů
zobrazeno:
1196x,
komentářů:
1,
nálezce:
KubaJ KubaJ
vyfotografováno:
28. července 2014,
vloženo:
2. března 2017

Komentáře

Pěkný kraj.

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru