Buschullersdorf v Jizerských horách

Při jedné ze svých procházek po okolí naší obce, kam jsme se před osmi lety přistěhovali, jsem se dostal do míst, kde jsem byl již s detektorem mnohokrát, ale vždy jsem volil nějakou starou cestu. Tentokrát jsem se rozhodl vyrazit lesem, v našem na signály chudém kraji, kam mě nohy ponesou.
Asi po třista metrech jsem se ocitl na svahu, kde moji pozornost strhla asi 15m dlouhá, z kamení vyskládaná zíďka (foto 1). Hned mi došlo, že toto nebude dílo matky Přírody, ale že jí musele stvořit lidská ruka. Při myšlenkách, z jakého asi důvodu tady tato řada kamení byla vyskládána, jsem se rozhlédl po okolí a mé oči spočinuly asi na 20 m vzdálené skále (foto 2), které bych asi v naší skalnaté krajině nevěnoval žádnou větší pozornost. Fantasie okamžitě začala pracovat – radši vám ani nebudu vykládat všechny představy, které se mi honily hlavou – manželka se mi už vysmála! :-) Snad jen jedna – místo pobytu nějakého poustevníka?
Pomalu jsem tedy detektorem začal pročesávat okolí od zdi směrem ke skále a asi po deseti minutách první signál – z deseti centimetrů hodně kamenité půdy na mě vykoukl zachovalý arsenbronzový knoflík, průměr 22mm, který bych normálně datoval do 18.století (foto 6). Zmocnila se mě radost z představy dalších krásných nálezů a opravdu asi za deset minut další signál – asi tak ze stejné hloubky na mě vykoukla olověná kule o průměru 12 mm (foto 6), která by se dala datovat do stejného období. Ten den již žádný signál nepřišel, protože mě po chvíli prozvonila žena, což znamená - syn se nám probudil z poledního spánku, pojď už domů! Zbalil jsem nádobíčko a rozhodnut sem zase nazítří vyrazit i s foťákem, jsem šel přímočaře k autu. Cestou po svahu jsem objevil ještě spoustu dalších zdí (např. foto 3 a 4) a moje natěšenost na zítřejší návštěvu na tomto místě ještě rostla.
Druhý den, hned jak syn zabral, vystřelil jsem k “poustevníkovu domovu“ a začal průzkum tam, kde jsem ho předešlý den ukončil. Na první pohled nevykazovala jeskyně žádné známky obydlenosti, ale co bych mohl chtít po tolika letech. Zapnul jsem detektor, ale žádný signál nepřicházel až najednou … nepřišlo obvyklé pípání, ale jakoby něco zachrastilo? Odložil jsem detektor, rozhrnul listí a vykoukla na mě hromádka střepů (foto 6) ve které byl kámen. Dle místa, množství střepů a někdy i celých nádob jsem usoudil, že se nejedná o běžnou starou skládku – vždyť kdo by běžel s dvěma krajáči a pár lahvemi takový kus do lesa, aby se jich zbavil. Naskládal jsem tedy všechny nalezené střepy do batohu s tím, že si je doma po umytí v klidu prohlédnu. Po tomto zážitku jsem se rozhodl celou lokalitu nejdříve projít, řádně prohlédnout a nafotit. Už po půl hodině mi bylo s jistotou jasné, kde se nacházím – starý povrchový kamenolom (foto 5) a žádný poustevník! Ten den nepřišel totiž žádný jiný signál než na železné kamenické náčiní (foto 7).
Po návratu domů jsem se začetl do kroniky naší obce a hledal informace o kamenolomech a kamenících viz. úryvek níže.O tomto lomu zde žádné zmínky není,ale při čtení jména Josef Mann jsem si vzpoměl na svůj loňský nález pečetítka s iniciály JM, asi 500 m odtud na jedné staré cestě do vsi, která spojuje body kamenolom, místo nálezu a dle kroniky dohledaný dům, kde skalák žil – je k vidění mezi mými artefakty pod Pečetítko - Kamenolom, stejně jako tam postupně budou k shlédnutí i ostatní zde nalezené artefakty s tímto označením.
Jestli Vás můj příspěvek nudil a nebo se toto místo pro Vás nestalo toliko zajímavé jako pro mě,
přijměte omluvu formou rekonstrukce kameníkova (skalákova) stolování (foto 8). ;-)

Z kroniky obce:

Lámání kamene na vlastním pozemku a pro vlastní potřebu bylo odjakživa povoleno bez jakýchkoli daní. Na výrobu cihel platilo vrchnostenské právo a to až do zrušení nevolnictví. Cihly se v naší vsi nikdy nevyráběly, protože tu chybí vhodná hlína. Zato kamenictví již po desetiletí je důležitým zdrojem příjmů pro mnohé obyvatele. Hlavním pracovištěm jsou kamenolomy na Sauschüttbergu ve fojteckérm revíru. Tamní jemnono zrnná žula se vyznačuje velkou pevností a navíc po vyleštění je velice krásná, je taky velice ceněná. V těchto lomech, které od r. 1929 jsou ve vlastnictví státu, ale jsou provozovány nájemci, mají své provozy také dva zdejší kameníci, Karl Morche čp. 29 a Josef Mann čp. 17. Významný je zvláště ten první, technicky velice moderně vybavený, s velkým jeřábem. Zaměstnává 150, v létě až 200 dělníků. Provoz založil 1886 Karl Morche(1846) otec nynějšího nájemce a jeho bratr Anton Morche (nar. 15. února 1841, † 4. května 1904 ve Fojtce). R. 1887 se Karl Morche starší osamostatnil, 1905 předal provoz synovi Karlu Morchemu (nar. 9. ledna 1878), současnému vlastníku, který v květnu 1906 složil mistrovskou zkoušku, 1922 začal jako první s výrobou malých dlažebních kostek. Kamenický mistr Josef Mann ( nar. 10.října 1864) byl nejprve společníkem Josefa Morcheho (syn již zmíněného Antona Morcheho). 1905 bylo společenství zrušeno a novým společníkem se stal kameník Karl Hübel z Milířů. Od r. 1908 Morche provozuje řemeslo na vlastní konto. Podíl na lomech na Sauschutt měl. od r. 1887 také v Oldřichově narozený kamenický mistr Josef Lange (nar. 17. dubna 1864), který se 1906 přestěhoval do Ruprechtic a vlastní tam kamenolom. Ve zdejších lomech se kromě dlažebních kostek vyrábí obrubníky, schody, veřeje, okenní parapety, náhrobní kameny atd.

7. července 1930, odpoledne v půl páté, v lomu Josefa Manna na Sauschutt, byl zavalen kamenický dělník Emil Tandler z Görsbachu čp. 79. Při odkopávání kamenného materiálu se na něj sesula stěna.



UŽITÍ A TĚŽBA KAMENE VE VESNICKÉM PROSTORU V ČECHÁCH

Kámen patří (spolu s dřevem) mezi nejstarší stavební materiály užívané ve
vesnickém stavitelství v českých zemích již od středověku.Užíval se v kombinaci s dřevěnou i hrázděnou konstrukcí a tvořil rovněž již od pozdního středověku důležitý materiál užívaný při konstrukčních částech a architektonických prvcích lidových staveb.
Kámen dominoval v lidovém stavitelství ve druhé polovině 18. a v průběhu 19. století
(spolu s pálenou cihlou), kdy také v mnohých oblastech docházelo, kromě
novostaveb celokamenných domů, k přezdívání zejména obytných částí domů (jako
poslední se většinou nahrazovala roubená světnice kamenným zdivem). Četné
požáry, které sužovaly mnohé vesnice, ale i malá města ještě často ve třetí čtvrtině
19. století, daly impulz k přestavbě venkovských lokalit, kde hlavním užitým
stavebním materiálem se stal kámen a pálená cihla.
Pokud mluvíme o užití kamene jako stavebního materiálu v tradičním venkovském prostoru, je nutné v této souvislosti mluvit, o těžbě kamene jako hornické činnosti, především v souvislosti s využíváním
místních zdrojů kamene (především obecní nebo i tzv. selské lomy, kdy často ještě
dnes nacházíme v okolí obcí pozůstatky staré místní těžby kamene). Co se týká
těžby a zpracování kamene pro vesnické stavitelství na našem území dominuje
pískovec, žula, dále využívána byla též břidlice, opuka a vápenec (nezbytný pro
výrobu vápna).
Pokud jde o získávání kamene šlo, kromě těžby suroviny z lomů, o povrchovou těžbu a případně i o sběr kamenů z polí či sbírání valounů z potoků.
Jeden z nejstarších způsobů získávání kamene z lomů nebo z kamenů
(skalních bloků) spočíval v odlučování klínováním - štípáním za pomoci dřevěných či
železných klínů a velkých kladiv. Při tomto způsobu odlučování se také často
používala voda, která se nalila do spár či mezer kamenů, nechala se zmrznout a
mrazem se pak sama část kamene odtrhla. Tyto staré způsoby lámání kamene však
představovaly pro kameníka fyzicky náročný a zároveň časově zdlouhavý proces.
Samotné opracování kamene se provádělo v dřevěných přístřešcích, kde kameníci
kámen štípaly na malé kusy, dále pemrlovali či jinak podle potřeby opracovávali.
Jednou z hlavních činností kameníků při přípravě materiálu na stavbu domů sehrávala
výroba kopáků ke zdění základů nebo stěn domů.
Kámen, kromě použití při stavbě zemědělských usedlostí, našel své
uplatnění i při úpravě veřejných komunikací a obecního prostranství (ty byly však
většinou ještě v období 1. republiky prašné), dále byl využíván již od středověku pro
stavbu jednoduchých kamenných lávek či kamenných mostů o několika obloucích
opatřených často kamennou plastikou. U soukromých komunikačních prostorů
v rámci usedlosti se využívaly zejména velké ploché (placaté) kameny na zbudování
(většinou krytého) kamenného zápraží domu zpravidla podél celé jeho nádvorní
strany. Ploché kameny uložené do hliněného lože se pak užívaly i v interiéru domů,
zejména na podlahy síní a někdy i komor. Mluvíme-li o usedlostech nesmíme
opomenout kamenné klenuté sklepy/sklípky přístupné buď ze síně či zápraží
usedlosti nebo často budované mimo usedlost v zahradě, kde byly též dříve
situovány (mnohde ještě do poloviny 20. století) v oblastech s rozšířeným
pěstováním ovoce často frekventované kamenné sušárny na ovoce. Pokud byla
učiněna zmínka o kamenných obytných částech zemědělských usedlostí, je nutné
poukázat i na kamenné hospodářské stavby – především chlévy (zde bylo nejdříve
nahrazováno dřevo z důvodu nadměrné vlhkosti a hlavně hniloby) a stodoly, i když
zřejmě přece jen výhodnější byla výstavba roubených stodol a to až do sklonku 19.
století. Je potřeba zdůraznit, že zruční kameníci dokázali vybudovat celé stěny stodol
nebo špýcharů z kamenů kladených na plocho bez hlíny nebo pouze použili malé
množství hliněné malty.
Silný rozvoj kamenického řemesla začíná v posledním desetiletí 19. století
(kamenické firmy zaměstnávající více dělníků těžily kámen v lomech, dříve se
zpracovávaly převážně bludné kameny). Z kamene se zhotovovaly i artefakty
umístěné zpravidla v sídlech, ale i volně v krajině – patníky stojící u cest, milníky
ukazující směr cesty, hraniční kameny oddělující jednotlivá panství, apod. Kromě
funerální plastiky na vesnických hřbitovech, se kámen používal i na hřbitovní zdi.
Kámen byl výrazně využíván i na vstupy do vesnických stavení (kamenné prahy), vstupy do domů přímo z ulice byly řešeny několika málo kamennými schody. U obytných částí usedlostí byl kámen využíván u vchodových dveří na kamenné portály či kamenná ostění oken. U velkých zemědělských usedlostí, u náročně řešených obytných částí (velkých statků, kupeckých domů, far, řemeslnických domů, mlýnů) měl vstupní prostor domu
schodiště často se sloupy po stranách. Jejich chlévy byly vybaveny kamennými
žlaby, stírkami (kamennými káděmi) na vodu, kamennými korýtky (pro krmení prasat)
či také sloupky k uvazování dobytka.


Zdroj:

- Kronika obce Oldřichova v Hájích

- PhDr. Lubomír Procházka, CSc.
Hornické muzeum Příbram

Fotografie

Buschullersdorf v Jizerských horách
Buschullersdorf v Jizerských horách
Buschullersdorf v Jizerských horách
Buschullersdorf v Jizerských horách
Buschullersdorf v Jizerských horách
Buschullersdorf v Jizerských horách
Buschullersdorf v Jizerských horách
Buschullersdorf v Jizerských horách
17 hlasů
17 hlasů
zobrazeno:
4540x,
komentářů:
17,
nálezce:
OldaHajek OldaHajek
vyfotografováno:
26. května 2013,
vloženo:
31. května 2013

Komentáře

Pěkně napsané,nálezy pak mají smysl.

Děkuju wiky, jsem rád že se to líbilo. :-)

Velice hezky pojato a napsáno , je vidět že jsi tomu věnoval dost času . Gratulka ;-) ;-)

Díky pipto_1 :-) Z průzkumem lokality budu ještě pokračovat, rád bych rozšířil sbírku Kamenolom. ;-)

Bomba! ;-)Už taky polezou hříbky ;-)Ale ty vaše kopce mě drtěj. :-D

Díky Benji! :-) Dva hříbky už jsem letos našel, ale bylo to tak do polívky. ;-) A ty kopce ... vždycky mám jazyk až na vestě! :-D

Nastav si chat v nastavení! ;-)

Fakt pěkné, palec nahoru ! :-)

Krásný místo....jezdíval jsem tam do okolí na vandry.....pár večerů jsem proseděl a prozpíval u Kozy 8-),máš krásnej terén na hledání.

Díky kelte122, Feeku a yetane. :-) Jsem rád, že se vám to místo i článek líbí a někdy zase určitě něčím přispěji, protože jak yetan jistě ví, je tu spousta krásných míst a určitě i mnohem zajímavějších! ;-)
P.S. Ke Kozovy se zrovna zítra chystám a do neděle asi přijdu o hlas, protože si občas také rád zabékám! :-D

Tak to přeju zítra bezva zábavu,o tu tam nebývá nouze....Místa v okolí jsou nádherný,jezdil jsem na Jizerskou notu do Hejnic a na srub ke Štolpichu,nádherný vzpomínky... 8-)

Za sedmileté války,12.3.1757, zdošlo u Buschullersdorfu k malé šarvátce mezi Prusy a Rakušany.Jestli na některém místě najdeš větší množství kulí,tak to bude pravděpodobně z té doby. :)

Pěknej článek, jen co je pravda!

Station2381: Díky moc! :-) A co teprve když člověk stojí přímo na tom místě - úplně vidím a slyším,
jak tam těží kámen. ;-)

Vrtom: O tom se zmiňuje naše kronika jen stroze - Také Sedmiletá válka se naší vsi nevyhnula.
(1756— 1763). Existuje zpráva, která uvádí, že 12. března 1757 u Oldřichova byla "akce". V
létě 1757 několikrát vsí prošli vojáci. Začátkem roku tu leželi Chorvaté; nedopatřením zastřelili
zdejšího svobodného mládence Gottfrieda Geisslera.
- třeba jednou na toto místo také narazím. ;-)

outback: Děkuji moc! :-)

Vaše kronika je skutečně,co se týče této události hodně stručná a tak se jí pokusím popsat podle několika zdrojů které mám k dispozici.
12.3.1757 se směrem k Liberci vydal na průzkum pruský plukovník Puttkamer s 300 husary,100 dragouny a jedním praporem granátníků.
V Oldřichově v Hájích (Buschullersdorfu) byl v té době malý oddíl Rakušanů sestávající ze 100 husarů,100 dragounů a 200 Chorvatů z pluku Sluiner.
Podle jedné verze se Rakušané vydali Prusům vstříc a střetli se s nima někde v lese mezi Raspenavou a Oldřichovem.Měl se jim vydat vstříc malý oddíl husarů,který je chtěl nalákat do pasti.Tu tvořili Chorvaté poschovávaní za stromy,kteří měli Prusy zasypat náhlou střelbou.
Prusové skutečně na rakouské husary,kteří se před nima objevili,okamžitě zautočili,dali se do jejich pronásledování a byli při tom napadeni Chorvaty.Nenechali se však zastavit a pronásledovali Rakušany až k Oldřichovu v Hájích.
Podle druhé verze došlo k boji až přímo u Oldřichova,kde na ně Rakušané čekali.Na vesnici zaútočili pruští husaři,které nezastavila ani prudká palba Chorvatů poschovávaných za ploty a stromy.
Podle Prusů mělo v boji padnout asi 50 Rakušanů a 10 jich mělo být zajato.Přišli také o 33 koní.
Prusové přiznali 3 padlé a 10 raněných husarů.
Nějaký popis z rakouské strany jsem nikde nenašel,takže jejich ztráty se nedají potvrdit.

Pěkné a zajímavé čtení, díky :-)

Vrtom: Díky moc Vrtome, tohle je opravdu zajímavá, zpřesňující a pro obec cenná informace, kterou
určitě předám naší obecní kronikářce k založení, pro budoucí případné rozšířené vydání. Kdyby
bylo možné poslat i informace o zdroji, Tvé jméno a město bydliště ( rádi bychom uvedil i kdo
pro naši obec tuto informaci získal), můžeš mi to prosím poslat na e-mail
hodac.martin@seznam.cz
Já se ještě pokusím místo dohledat, aby jsme měli i její lokaci. :-)

Corlagon: To já děkuji a jsem rád že se Ti článek líbí! :-)

Přidat příspěvek

Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.

↑ Nahoru + Zobrazit další nabídky

Nahoru