Werwolf (nacistické podzemí) - navždy s otazníky.

Werwolf (nacistické podzemí) - navždy s otazníky.

   

     Tímto příspěvkem bych rád oslovil vás všechny, kteří si  stejně jako já myslíte, že ještě není zcela vyloučena možnost, setkat se s náhodně vykopanou bednou z pozinkovaného plechu, jež místo pokladu skrývá uvnitř něco munice, výbušnin , jiných materiálů a přípravků původně určených pro skupinu lidí říkajících si tajemným názvem „Werwolf“( překladem „Vlkodlak“). Věci uložené v takto nalezené bedně, nebo třeba jen některé komponenty schované například za trámem ve staré chalupě, mohou ještě stále ohrozit i samotného nálezce. Navíc vzhledem k pokročilému stádiu chemických přeměn výbušnin, či pro špatnou identifikaci materiálu, případně z neznalosti technických dat nálezu, může dojít k ohrožení i zasahujících zkušených pyrotechniků.

     Zároveň bych vás - podobně smýšlející kolegy, tímto chtěl požádat o navázání spolupráce za účelem doplnění dat k organizaci „Werwolf“, které  lze v současné době – to je 59 let po válce a také vzhledem k určení dané organizace, jen těžko získávat.

Pozn. Ihned po skončení války byly našimi orgány vyhodnoceny činy „Werwolfů“ jako  zločiny, za které byl  trest  smrti a smrtí měl být potrestán i ten, kdo by o činech, či „Werwolfech“ věděl a  bezpečnostním orgánům to neohlásil.

 

 
Organizační struktura a historie Werwolf

 
Určení organizace

 

Nacističtí činitelé si stále nepřipouštěli myšlenku úplné porážky a celkové obsazení německého území spojeneckými armádami. Proto byla v roce 1944 vytvořena z rozkazu Adolfa Hitlera  tajná ozbrojená organizace „Werwolf“ pro vedení záškodnického boje v týlu postupujících armád spojenců. Úkolem „Werwolfu“ bylo jak udržování zpravodajského spojení mezi obsazenými prostory a hlavním sídlem organizace „Werwolf“ v neobsazeném Německu, tak i provádění sabotáží a teroristických činností na obsazeném území. Ve vlastní praxi „Werwolf“ mimo jiné prováděl také popravy zběhů a zrádců říše. Kromě „Werwolfu“ byly pro tzv. boj v týlu organizovány i jiné skupiny např. „Zeppelin“ a „Síť R“, které organizoval přímo IV. Odbor nacistické  tajné služby RSHA.

 
Funkcionáři „ Werwolfu“

 

Werwolf byl podřízen přímo Heinrichu Himmlerovi (říšskému vedoucímu SS a policie). Jeho přímým velitelem byl vybrán SS obergruppenfuhrer Hans Prutzmann. Politické vedení Werwolfu bylo zajišťováno ministrem propagandy

J. Goebbelesem. Vojenské velení a štáb (v Babelsbergu) byl svěřen generálu letectva Hansu Kielingovi. Pověřenec pro koordinaci Werwolfu s armádní skupinou Mitte byl SS sturmbannfuhrer Muller, který byl zároveň členem Schornerova štábu. Významnou účast na budování Werwolfu měl také Abwehr (vojenská zpravodajská služba). Na území protektorátu se aktivním způsobem podílel na budování Werwolfu K.H. Frank a Konrad Henlein. Nižší velitelské funkce byly obsazovány funkcionáři NSDAP a hitlerovské mládeže. Za členy Werwolfu pak byli přijímáni chlapci z Hitlerjugend, děvčata ze svazu německých dívek - BDM (Bund deutschen Madel), nacisté z gestapa, četnictva, NSDAP, volkssturmu, freikorpsu, wermachtu, vybraní dobrovolníci z řad sudetských němců a dále to byli vojáci, kteří byli po zranění zproštěni služby, nebo staří lidé bez vojenské povinnosti, kteří měli zpravodajské zkušenosti.

 
Prostory soustředění

 

Obecně v pohraničí - Liberecko, Ústecko - Ústí nad Labem, Jeseníky, Šumava, Bavorský les. Podle zprávy ministerstva vnitra působilo od května 1945 do poloviny roku 1946 na území Čech 256 německých teroristických skupin „Werwolfu“. Střety policie a  příslušníků „Werwolf“ se odehrály v prostorech : Jeseník, Bruntál,  Jablonec nad Nisou., Trutnov, Mnichovo Hradiště, Karlovy Vary, Mariánské Lázně, Františkovi Lázně, Cheb, Falknov (Sokolov), Teplice, Chomutov, Český Krumlov, Tábor, Tachov.


Činnost „ Werwolfu“

 

  členové werwolfu   

–     se  nejdříve připravovali v pětitýdenních kurzech, kde se učili zacházet s pěchotními zbraněmi, s municí, s ženijním náloživem, s výbušninami a s taktikou použití těchto prostředků pro sabotážní účely a jako nástrah. Uvedené kurzy probíhaly například ve škole SA v Doksech, ve škole RSHA (tajná služba) v Chebu, ve zpravodajské škole v Praze, dále v Mariánských Lázních, v Janských Lázních, v obci Krásný Les, v Lázních Jeseník, v Jelenie Góre, v Lokti, v Podmoklech, v Prachaticích, ve Vimperku, v Českém Krumlově atd. Instruktory školení byli vojáci Wermachtu, příslušníci SS a námořnictva, kteří se vrátili z fronty jako invalidé, či ještě zcela nedoléčení vojáci a dále i policejní pracovníci.

–     se učili pracovat s radiostanicemi velkého výkonu – „Sender Werwolf“ ( v blízkém okolí je bylo možné poslouchat přes běžný rozhlasový přijímač).

-   budovali síť tajných skladů (podzemní skladiště) :

                                                  „W“  - obsahujících kulomety, pušky, pancéřové  

                 pěsti, pistole, ruční granáty.

       „S“  - obsahujících sabotážní prostředky

       „P“  - obsahujících potraviny.

       „M“ - léčebné prostředky.

                           ( vybavením těchto skladů se zabývala laboratoř pro studium, vynálezy a přípravu         

                             sabotážních prostředků umístěná v Bradenburgu).

                           Zřizování dobře maskovaných skladů probíhalo s rozmyslem a především utajeně i před samotnými – k organizaci nepříslušnými němci a také před německými úřady. Hlavní sklady (bedny s různým obsahem – dle určení) byly skryty – zahrabány 10-20 cm pod zemí na pustém místě ( pro snadné vyzvednutí ve dne i v noci), ale v blízkosti výrazných orientačních bodů ( stromů, mostů, zdí, zřícenin …), nebo pod vrcholem kopce, z jižní strany. Další „satelitní“ sklady ke skladu hlavnímu byly umístěny dle stanovených pravidel v průsečících čar zeměpisného rozdělení map. Výše uvedené sklady byly často zabezpečeny proti neoprávněnému vyzvednutí nástrahou. Jako obalu se mimo pozinkovaných beden používaly také klasické nábojové truhlíky, či plechové kulometné nábojové schránky.

 


Slib (přísaha) člena Werwolfu


Pro zajímavost uvádím slib (přísahu) člena Werwolfu, svědčící o fanatičnosti a bezohlednosti této organizace:


1.    Jsi německý dobrovolný bojovník za svobodu v nejtěžší hodině své vlasti. Nade vše je tvůj národ.

2.    Tvou největší ctí je Tvá nezlomná věrnost vůdci, německému národu a říši.

3.    Tvou nejostřejší zbraní je tvá žhavá nenávist a tvá fanatická vůle zničit všechny nepřátele říše.

4.    Tvá nenávist a tvá vůle ničit ti nedají klidu dříve, než bude zničen nebo zahnán poslední nepřítel.

5.    Víš, že věčné právo tvého národa na život posvěcuje každý prostředek sloužící tomuto cíli.

6.    Tvůj bezohledný boj se neobrací jen proti vnějším nepřátelům, ale i proti všem zrádcům a přeběhlíkům.

7.    Zapřísahal ses vůdci a boji za svobodu německého národa a budeš ochoten vždy, i za nejtěžších okolností, tuto přísahu zpečetit svým životem.

8.    Jestliže nesplníš svou povinnost a vědomě nebo nevědomě se dopustíš zrady, skončíš svůj život potupnou smrtí.

Na tento zákon werwolfu zavazuji se dnes podáním ruky!

 

 
Závěr

Vzhledem k velikosti příprav a výcviku „Werwolfů“ dnes můžeme jejich záškodnickou činnost vyhodnotit jako nedostatečnou a mizivou. Československá státní moc upravila celou kauzu „Werwolf“ svým politickým potřebám a přinejmenším ji trochu zveličila. Na tzv. „Werwolfech“ se projevil charakter a výchova německého národa - tedy vlastnost, že k jakékoli činnosti potřebují státní moc, její výnosy a zákony. Zřejmě zapracoval také pud sebezáchovy jednotlivců po skončení II. Světové války a tzv. „Vlkodlaci“ si uvědomili skutečnost, že další odpor a boj je zbytečný. Jistě se projevila i únava z dlouhotrvající a nakonec prohrané války. Nelze opomenout ani skutečnost, že Hitler byl mrtev, velení „Werwolfu“ se rozpadlo  a činnost organizace tudíž nebyla nikým řízena. Nezanedbatelnou podmínkou omezené činnosti „ Werwolfu“bylo pravděpodobně i uvědomění si případného rizika a represe ze strany Československých státních orgánů. Tyto a jistě i mnoho dalších skutečností, které mě nenapadly, vedly k rychlému zániku „Werwolfů“.

                                               Autor: Ing. Karel Gerža Poznámky a příloha: Karel Ludvík                                                                         
Seznam použité literatury:

    

1)      V. Kroupa:   Bránili jsme revoluci

2)                  A. Kluc:       Život pyrotechnika