Trochu z jiného "soudku"...

Pěkná.Mám pár takových střepu nalezených na polích.Také by mě zajímala datace .

U originální pravěké nádoby bych očekával přinejmenším to, že v takovéhle velikosti se nemohla zachovat netknutá a tudíž by měla být slepená z jednotlivých střepů. Ale to je jen moje domněnka, člověk nikdy neví. Nezdá se být ani moc poškozená. Takže podle mně kopie vyrobená buď na prodej nebo kopie vyrobená muzeem za účelem vystavení. Možností je mnoho.

Ale v kazdem pripade krasny kousek a jako kamenac na kysany zeli by byl unikatni,gratulace..

Tahle stříbřitě šedá keramika s výzdobou leštěnou oblázkem se vyráběla od počátku novověku až po přelom 19. a 20. století. Podle fotografií se zdá, že hrnec nebyl příliš používaný, je v pěkném stavu. Kopie to není, originálů se dochovalo do dneška víc než dost, svého času jsem v jednom brněnském bazaru viděl velmi podobný cca 80 cm vysoký hrnec, který měla pod okrajem ještě plastickou rýhovanou pásku.

Jest-li to není ve vnitř glazované, tak by to na kyselé zalí nešlo.

Není to glazované a zní to jako pálená hlína. Jinak díky za komentáře. :)

Podle odborníků, stáří 150-200 let.

Zakuřování je nejstarší známá technika pálení keramiky. Mezi archeologickými nálezy na území naší republiky zaujímá zakuřovaná keramika podstatné místo.Výrobky z této keramiky se vyskytují ve střední Americe, jihovýchodní Asii i východní Evropě.
http://www.zakurovana-keramika.kvalitne.cz/

Tato technologie je v podstatě předchůdce glazury. Byla vymyšlena kvůli zmenšení propustnosti vody.

Výrobky se vypalují v polní peci, ve které se topí dřevem. Po dosažení teploty (do 900´C) se pálí za nepřístupu vzduchu. Kouř v této redukční atmosféře vniká do povrchu rozpálených výrobků. Kvalitně "zauzená" keramika propouští vodu obdobně, jako mnohá glazovaná keramika. Obrazce, či matně lesklé plochy jsou vytvářeny křemenným oblázkem, kterým se leští polozatuhlý střep.