Spolu i po dvou stech sedmdesáti třech letech

Zdravím lovce

Dnes jsem se po delší odmlce vydal na samotářský lov do revírů Voxových, rozléhajících se nedaleko naší "matičky" Prahy.
Zdálo se, že přijde den deštivý a nevrlý, ale opak byl pravdou  a já osobně mé dnešní hledání snad celkem oprávněně považuji jako první jarní roku letošního.
Úvodní kop byl nádherný a snad i trochu romanticky poetický. Po krásném signálu jsem na okraji lesní cesty ulovil půlkrejcar Františka Lotrinského, s radostí jej uložil do pytlíčku, zahrnul výkop a vydal se na odchod. Po několika krocích jsem si však uvědomil, že jsem oné místo, jak mi radí zkušenost nepřejel podruhé. Tedy jsem se vrátil a učinil tak....nu a další signál tu opravdu byl.
Tentokráte spatřil světlo světa krejcárek Marie Terezie,  která jakožto věrná manželka celou tu dobu ležela u svého chotě:) Není to krásný?
Musím uznat, že tato lokalita je velmi štědrá jak na signály, tak na neuvěřitelný počet zajímavých zákoutí plných překrásných přírodních scenérií.
Jak už to tak ale bývá, tak každá mince má dvě strany a tato pravda pravdoucí se týkala i místa právě tohoto...a to.... "nezahrabané díry"...věčný toť fenomén generace hledačů neukázněných a bezohledných. Po konzultaci z Voxem jsme usoudili, že asi tyto mají na svědomí dva mladí kluci, kteří zde v jeho přítomnosti před nedávnem hledali. Jeden z nich měl Fishera tuším F-kovou řadu, takže rezultuji, že koho zde uvidím tyto nekalé podpisy zanechávat....dostane klackem:)!
K dalším nálezům dodám snad jen to , že jsou omyty vodou se solvinkou a poputují do špenátu.
Už se moc těším na RU- čepičáček, který svou jednotku odhalí až špenátek  sejme onu houbovou oxidaci. Krejcárek už jsem trochu vypucoval.
Takže ještě jednou všechny zdravím a už se těším na jarní klubovku, až si dáme pivčo a hlavně kde si spolu všichni pořádně zalovíme!
Lovu zdar!
Löns.