Římané aneb cesta do klubu

Zdravím všechny příznivce jednoho z posledních opravdových dobrodružství,

rád bych se s vámi podělil o zkušenosti, které jsem nasbíral v sousedním Německu. Po více než šesti letech jsem se konečně podíval do míst, kde jsem strávil 18 let svého života. K mému překvapení jsem zjistil, že hned dva z mých přátel, které jsem od té doby neviděl ani neslyšel, mají stejný koníček. Jelikož vozím detík často sebou, bylo jasné, že se půjde do terénu. Okolí města Trevíru je zajisté dobrá adresa, musím ale podotknout že pouze v případě že máte platnou licenci nebo někoho, kdo vás vezme pod svá křídla. U mne to byli ty křídla. Nálezy se odevzdávají do muzea, kde je odborníci nafotí, zdokumentují místo nálezu a po několika měsících (mají spoustu času) nález vrátí poctivému hledači. Neřídit se tímto pravidlem se nevyplácí. Příklad: nález zlaté římské mincičky, skutečně vzácné, od nálezce umístěné do elektronické aukční síně ebay, kde se cena vyšplhala na 14.000Eur - výsledek: policie, pokuta 4.500Eur státu, 600Eur pokuta pro ebay za nelegálně nabízené zboží a mincička skončila stejně v muzeu, napořád.
Hledat se smí pouze na polích, na kterých je půda v pohybu (bewegter Boden), žádný les, žádná louka!
Vyrazili jsem tedy na políčko, kde stávala římská vila. Koncentrace pálených střešních tašek na zoraném poli a mírné vyvýšeniny hovoří jasnou řečí (říká kámoš Jupiter)
Nasbíral jsem si tedy nějaké ty střepy z nádob a tašek. Pokračovali jsme k deponii půdy, kam náklaďáci vozí zeminu z výkopů z města. Střípek Terra Sigliata se pro začátek také hodí. Detík ale mlčel, němci berou - jak se patří -  odpadky pěkně sebou.
Měl jsem před sebou ještě dlouhou cestu a v poledne byl čas vyrazit. Na rozloučenou jsem dostal od kamaráda mincičku raženou v 3. století v Trevíru, to abych prý nebyl moc smutnej.
N apříští jaro jsme se již domluvili, že vyrazíme za lepšího počasí a s větší zásobou času na čerstvě orané.....
Pro zpestření přikládám pár fotografií.
 Zdraví a hodně pěkných nálezů přeje

Reservoirdog