Radiolarit

Zdravím obec hledačskou!

V poslední době jsem často navštěvoval a ještě snad i nějaký čas budu, jihovýchodní končiny naší republiky a samozřejmě svůj detík jsem měl s sebou. Byla nechutná vedra a tak jsem většinou chodil do lesů.  V lesích jsem sbíral snad kila barevných i železných střepin, ostré náboje, kulky i nábojnice. Díky Bohu, že z větších kalibrů tam nic nebylo. Prostě kraj, kterým táhla válka.  V jednom lese jsem objevil kouzelný potůček zařezaný hluboko do podložní sklály a v něm snad stovky kilogramů tzv. kačeního mýdla (měkké opuky) a kol potoka se to hemžilo mohutnými pijavicemi. Jednu jsem vzal neprozřetelně do ruky a už se ke mě mrcha přisála. V lese samé běžné nálezy a krom takové všehochuti i jakási stará železná sekera, ale také nijak mimořádná a zajímavá. Ale přesto jsem tu sekeru odvezl osobně do tamního okresního muzea, věda, že by to mohl být dobrý podnět k navázání spolupráce s místními archeology. Všichni byli v těch úmorných vedrech na vykopávkách a tak jsem nález se svým jménem a s telefonní číslem odevzdal pravděodobně sekretářce a ať mi zavolají, až se vrátí. To bylo dopoledne. Celý den se nikdo neozval a jelikož jsem jel v pozdním odpoledni zase kolem, tak jsem se u  nich zastavil, ale byl pátek a už tam nikdo nebyl. 
Poté jsem musel na pár dnů domů a protože nikdo nevolal, napsal jsem jejich šéfovi mejla a tak začla naše komunikaci. V mejlu jsem se představil, popsal jsem svoji činnost, uvedl jsem jména dalších archeologů se kterými spolupracuji, sdělil jsem, že mám zájem na spolupráci i s jejich muzeem, přiložil jsem fotografie nálezu a nálezové okolnosti. Pan archeolog poté slušně poděkoval, předběžně datoval sekeru na 17. či 18. století, sdělil, že s místními detektoráři nemá moc dobré zkušenosti atd. atd. Z mejlu jsem vycítil, že se s tímto archeologem dá jednat a tak jsem mu během další komunikace zcela otevřeně nabídnul spolupráci s tím, že z počátku by se mohlo jednat o nějaké menší detektorové prospekce, jakoby na ukázku,samozřejmě bezplatně, aby viděl, jak s to dělá a pokud to později okolnosti dovolí, tak třeba i nějaké placené prospekce v rámci jejich výzkumů a na základě příslušných pracovních dohod a nebo přímo jako brigádník na jejich vykopávkách. Takže se rozvinula dobrá vzájemná komunikace a poslední domluva je taková, že jakmile u nich budou sklizeny některé polní archeolokality, půjdeme spolu hledat. A to se známe jenom z mejlové a telefonní komunikace. Osobně jsme se ještě nesetkali.
V době, kdy jsme takto spolu komunikovali, jsem zjistil, že mám pro pana archeologa ještě jeden nález na odevzdání. To bylo tak: Několik dnů po nálezu sekery jsem v těch vedrech neprozřetelně vlezel na poorané pole v bláhové naději, že tam by třeba nějaké archeo mohlo být. Skončilo to ovšem fiaskem. Půda sice hezky tmavá, ale tvrdá a vyschlá s velkými hroudami, značně kamenitá. Nálezy nestály za nic a tak po dvou hodinách jsem to vzdal. Zpitomělej a malátnej z vedra jsem se doslova ploužil přes pole k autu. A najednou jsem ho uviděl. Ležel na hroudě, takovej kámen a byl prostě divnej. Nebyl to žádnej nástroj, ani pazourek, jen divnej kámen. Tak jsem ho zvednul a jak jsem byl unavenej a měl všeho dost, zapomněl jsem ho na té hroudě vyfotit a pomocí GPS určit souřadnice, tedy úkony, které jinak běžně provádím.
Před několika dny jsem ten kámen ukázal našim archeologům a ti mi řekli, že se jedná o radiolarit, ze kterého se v pravěku, stejmě jako ze silicitu, vyráběly nástroje. Obratem jsem tedy poslal mejla tamnějšímu archeologovi a teď jen čekám na odpověď. Jsem zvědav, jak se bude rozvíjet další spolupráce. A přitom k navázání kontaktu stačila jen obyčejná železná sekera.
Inoboediens

Na fotografiích, ty šedé kameny, to je to kačení mýdlo.