Prstýnek

Ahoj

Spolu s manželkou  máme zahrádku nedaleko Litoměřic. Letos v létě  jsem si všiml, že se po poli  nedaleko naší zahrádkypohybují hledači s detektory kovů. To mě zaujalo natolik, že jsem se o detektory začal zajímat čím dál tím víc. Manželce jsem pořízení detektoru odůvodnil tím, že bych jí mohl  nalézt asi před 6-ti léty ztracený zlatý přívěšek na zahradě za domem. Po prostudování  diskuse a článků na webu jsem se rozhodl,  že můj první detektor bude C.Scope CS3MX . Manželka se nejdříve zdráhala, ale nakonec přeci s koupí detektoru souhlasila. První fázi éry zlatokopa jsem měl úspěšně za sebou  a začala druhá fáze najít přívěšek. Po přerytí zahrady a hlavně místa, kde by se mohl přívěšek nacházet jsem vyhrabal asi 0,5 kg hřebíků, které se do země dostali při rekonstrukci střechy a o kterých jsem neměl ani tušení. Do dnes jsem přívěšek nenašel, ale neztrácím naději a věřím, že se mi to jednou podaří. O mém hledání se manželka zmínila před kolegou Pavlem v práci. Toho informace o tom, že mám detektor zaujala natolik, že si vzpomněl na situaci, jak před 20-ti lety koupil manželce zlatý prstýnek. Jeho manželka nosila prstýnek asi 14 dní, když jí ho na zahradě z prstu stáhnul jejich roční synek. Prstýnek spadl asi do 10 cm vysoké trávy. Po několikerém hledání jej do dnešní doby  nikdo nenašel. Slovo dalo slovo a dnes mě Pavel spolu s detektorem zavezl na místo , kde byl prstýnek ztracen. Místo je v dnešní době upraveným trávníkem u jeho chaty. Zapnul jsem detektor nasadil sluchátka a dal se do hledání. První signál barvy a rozbušilo se mi srdce. Pavel začal kopat první nábojnici. Druhý signál opět nábojnice. Trávník se pomalu jistě začal měnit v malé oraniště. Třetí signál  hliníkový knoflík. Čtvrtý signál byl čistý, jasný a ostrý. Pavel zabořil lopatku do země, vyryl drn a  převrátil jej vedle jamky. Signál byl ve vyhrabaném drnu, Vzal drn do ruky rozlomil ho a obě půlky položil na zem. V levé půlce  drnu signál. Pavel  ho vzal  do ruky a pomalu jej začal drolit. Oba jsme měli oči přilepené na malém kousku hlíny. Najednou se objevil ve slunečním svitu v hliněné hroudě malý záblesk zlata. Byl tam, prstýnek o kterém věděl Pavel a jeho žena, ale nikdo z nich nedoufal, že ho ještě někdy uvidí. Pocit radosti, jaký jsme oba zažívali při nálezu prstýnku nelze popsat. Po opláchnutí prstýnku ve vodě byl jako nový a  aby ne, vždyť byl nošen pouze 14 dní.
Doufám, že na nalezení přívěšku nebudu muset čekat také 20 let a jednou se mi to podaří. Na závěr přikládám fotografie z dnešní zlatokopecké výpravy.
Jirka  -dub-