Jak jsem našel svůj 1. Stříbrňák

Ahoj

Tak jsem jednoho krásného odpoledne přijel z práce o něco dříve, odhodlán vyrazit za poklady naší krásné Moravěnky… Jen co jsem se ocitl doma, hned jsem na sebe hodil „pípačský“  mundůr a už už nasedal do auta. A v tom se objeví můj mladší bratr, že chce půjčit auto – s kamarádem si domluvili na to stejné odpoledne výlet na ryby.  Tak jsem souhlasil, že tedy může, ale musí mne vzít s sebou, že vyzkouším jednu lesní cestu, po které dle mých předpokladů vedla před 2-3 staletími cesta do jednoho většího města – Hustopečí.

Nechal jsem se vyhodit na  kopečku za vesnicí u boží muky – od té jsem si namyslel okruh, který končil u rybníka, kde se nacházel můj bratr s kolegou – tichým bláznem.

Vyrazil jsem po polní cestě a sem tam vykopnul nějaký ten nepořádek (drát, víčko /nechápu ty víčka od zavařenin jsou opravdu všude/!!! )    Po cca 200m jsem našel říšský 1-no fenik. Byl nečekaně zachovalý … předchozí mé 2 nálezy byly ukrutně zkorodované … Tento nález mi na začátek zvednul náladu a pln nové energie jsem se vydal na kopec, kde jsem se hodlal napojit na předpokládanou starou cestu.  Na kopečku jsem se trochu zamotal a nemohl jsem předpokládanou cestu odhalit a tak jsem vyrazil po cestě na kterou jsem narazil náhodou (a která tam podle mne být neměla). Na ní jsem našel krásnou podkovu, dokonce s vyraženou značkou kováře, který ji ukul … (nádhera)! Cesta na konci lesa vedla mezi vinohrady a proto jsem se vydal předpokládaným směrem cesty, kterou jsem hledal. Po cca  hodinové  „procházce“ lesem, jsem narazil na „svou vyvolenou“ cestu. Leč jaké bylo mé zklamání, když jsem zjistil, že cesta je vysypaná štěrkem!  Nu což, řekl jsem si a vydal se po cestě na sever.  Sem tam nějaký nepořádek, náboj … asi po půl kilometru jsem došel na rozcestí,   a s radostí odbočil na „mou vyvolenou“ cestu.  Náhle jsem byl v lese, na  cestě,  a byl jsem si jist, že se nacházím, tam kde jsem chtěl. Již první „výkop“ mne nenechal na pochybách -, další krásná podkova, tentokrát však na hřebenu kopce, ale velice hluboko (cca 30-40cm)! Tato podkova byla velice široká, což mne povzbudilo (říkám si atyp =pozor)! Jdouce dále, jsem přišel na rozcestíčko, a tu náhle jasný signál, v jednom bodě! Říkám si to bude  mince, jen jsem ještě nevěděl jaká. Zaryji tedy, tak abych předmět nepoškodil a vyryji hromádku hlíny, dám bokem a zkouším propípnout – nic tak se obrátím k místu, signálu před vyrytím – a hele stále pípá! Tož zaryju ještě jednou a opatrně vyhodím i zbytek hlíny sesypané do výkopu. Nyní opět zkouším propípnout – žádný signál – říkám si: „Je to venku!“ a prohledávám vykopané hroudy . K mému velikému překvapení – nic! Kde to je? Tak jasný signál a teď je fuč!? Poučen ale z předchozích nálezů si říkám: „Buď špatná poloha, nebo mi to zůstalo na rýčku… nebo nevím… Na rýči nic! Vypínám diskriminaci a znovu prohledávám hromádky - v ten okamžik se signál zjeví v jedné malé hromádce vykopané lesní půdy! Hurá! Je to malé! Přesypu půdu z ruky do ruky ... a zalepené malé kolečko… jen na kraji cosi jako písmenka! Je opravdu tenký, tak se snažím co nejopatrněji (abych ho nepoškodil) jej očistit. Daří se mi odkrýt na jedné straně odkrýt půl obvodu mince – a blíže ke středu cosi jako část orla-orlice! Hurá! Hurá! Hurá! Mám 1. stříbrňák! Moje radost je nesmírná! Samozřejmě mne tento nález pořádně rozpálil a „běhal“ jsem dokola jak mlsný pes, ale žádný další signál jsem již nenašel. Dále jsem se vydal po cestě, ale již jsem našel pouze 2kčs – komanče a 1 krejcar 1860(pěkný úlovek).

Najednou telefon – bratr – „Hele, kde jsi, my už balíme, není na to vidět!“ Ted si uvědomuji, že je skoro tma a já si nejsem až tak jistý, kde přesně se nacházím. Po krátkém uvažování jsem zvolil směr a za  15 minut jsem stál na břehu rybníka u bratra. Krásný den!

Po vyčistění  se objevil  datum 1677(27) na okraji mince (na straně orla) a čísi hlava se signaturou W pod ní na druhé straně. Blíže se mi  jej identifikovat nepodařilo. 
 

Sosal