Habánov-knoflík

AHOJ LOVCI!

Tak dneska jsme byli na obchodním výletu na moravu. Vzhledem k tomu,že D1 byla úplně průjezdná tak jsme měli asi hodinku čas se proběhnout po jedné loučce. Krom myslivců se nám podařilo pípnout tento nádherný knoflík.
Trochu jsme zapátrali na internetu po erbu s hlavou berana a zjistili jsme,že erb od roku 1867 užívá Střední škola řemesel a služeb Velké Meziříčí na jejímž založení se zasloužil Jindřich Vilém hrabě Haugwitz (1839 - 1907),kterému erb patřil.
Nedaleko tohoto města byl knoflík nalezen:-)
O hlavě berana jsme nalezly:
Bartoloměj Paprocký z Hlahol o něm v Zrcadle Markrabství moravského (1593) uvádí:
„V témže zemském soudu Olomouckém měl místo urozený pán pan Joachim Haugvic z Biskupic a na Rokytnici, Jeho Milosti Císařské rada. Ten užíval po předcích svých za erb beraní hlavy černé na štítu červeném. Helm otevřený, koruna na něm a z ní půl berana černého. Předkové jeho vyšli z Lužic a pro hrdinské činy, kterýchž na pohanech dokazovali, jak se o tom nížeji doloží, od králů a knížat opatření dostatečné vzavše, v krajinách těchto se osadili.
O starožitnosti erbu toho a nabytí jeho, toto se nachází: za panování oněch válečných králů německých a markomanských, kteříž s rozličnými národy válku vedli, rytíř jeden v potřebách vojenských zběhlý, zanechán byl pro obranu na zámku pomezním v charvátské zemi, maje sobě všecken lid, kterýž na témž zámku byl, k správě poručený. Po odjezdu královském z místa toho, veliký lid nepřátelský přitáhl a nenadále zámek oblehl, chtíc obležené k tomu přivésti, aby hladem souženi jsouce, zámek jim pustili, neboť žádnou jinou mocí nemohl dobyt býti.
Když pak již nemalý čas obležení své zkoštovávali, stesklo se jim tak dlouho na jednom místě ležeti. Ze zámku to vidouce, dokazovali na sobě, jako by všeho hojnost a dostatek měli. A tak z obou stran pilně se o to starali, kterak by jedni druhé oklamati mohli. Nepřátelé na to spoléhali, když hlad v zámku se rozmnoží, že se jim poddati musejí. O čemž obležení dostatečnou zprávu od špehéřů svých vzali.
Když již k tomu přicházelo a hlad je trápiti počal, umínili se poddati, toliko na to myslili, aby to poddání beze škody jim býti mohlo, tak, aby hrdly svými bezpečni byli. Načež hned bez meškání s nepřítelem smlouvati se chtěli. Starší jejich je napomínal a prosil, aby nejdéle do třetího dne strpení měli oznamujíc jim, že od krále pána svého v brzkém času pomoci očekává, slibujíc každému lásku při něm objednati, kterýž toliko s ním v tom nedostatku státi bude. Potom prosil jich, aby s ním poseděli a se posilnili.
I rozkázal berana aneb skopce, kteréhož již toliko samého v zámku měli zabíti a krev z něho vycedíce, několik koží volových namočiti a tak tou krví je pomažíce, ven ze zdí dal vyvěsiti. Nepřítel shlédavši kůže nové rozuměl, že ještě dostatek živobytí na zámku mají, od zámku odtáhl.
A tak, když potom král pomoc obleženým dal, zámek všelijakými potřebami znovu opatřen a našpikován byl. Přiševši pak na zámek, nenalezl víceji na stravě, než toliko jednu beraní hlavu. A vyptavše se, jakým způsobem nepřítel od pevnost odtrhl, rytíři tomu na věčnou památku tu hlavu beraní za erb daroval a věrnost jeho mu vynahradil."

Habáni