Zvonek se zajímavou historií

Jak jsem pátral, ale nedopátral.

Končil jeden podvečer s detektorem na podmítnutém poli. Nálezy nic moc, spíš nic. „Cestou k autu“, asi 5 m od, na kraji pole a taky asi 5 m od silnice přišel hlasitý a čistý tón. Vyryl jsem víčko od zvonku kola. Říkal jsem si, že jestli na něm bude jméno výrobce, pokusím se o něm něco vypátrat a vložím to na LP. Po hrubém očistění a bez brýlí vystoupilo jméno Alois Rain Dvůr Králové nad Labem. Ještě na tom poli jsem si jméno dal do souvislosti s dílnou, která zkonstruovala mezi lety 1954 – 1982 motocykly RAVO. O těch jsem slyšel již před lety a povídal si o nich s bývalým motocyklovým závodníkem Zbyňkem Havrdou z Hradce, se kterým se občas potkávám. Tyto motocykly získaly čtyřikrát titul mistra republiky, to je obdivuhodné. Závodili na nich takoví borci jakými byli Václav Parus, František Šťastný, František Srna, Bohumil Staša a mnozí další.

Ten název motocyklů se skládá z počátečních dvou písmen jmen RAin a VOňka. Dříve to tak bývalo, že mnozí výrobci kol postupně přecházeli na náročnější vývoj a výrobu motocyklů. Alois Rain měl dva syny a jedním z nich byl motocyklový závodník Vlastimil Rain. On byl konstruktérem a Jaroslav Voňka všestranný řemeslník. Toto je ale trochu jiná kapitola, určitě ještě zajímavější, ale související s mým nálezem jen okrajově. Druhý den jsem se v práci přeptal kolegy pocházejícího ze Dvora, jestli něco o rodině Rainových a dílně na kola něco ví. Povídal, že mladší dceru Vlastimila Raina znal dobře, že jsou stejně staří a tu starší až tak neznal. Obě bydlí snad v Praze. Druhý kamarád ze Dvora mi odepsal, že chodil s kluky do Rajnovic zahrady na ovoce a že starý pan Alois Rain je samozřejmě vyháněl. Po roce 1948 došlo ke znárodnění dílny s domem i se zahradou. V té pak byla postavena někdy kolem roku 1978 mateřská škola. V nebytových prostorách domu byla zřízena prodejna Mototechny. Původní dílnu vedl pan Vlastimil Rain a že tam opravovali Trabanty a Wartburgy už pamatuju i já. Po dílně a po kolech jsem pátral na internetu, ale bohužel bez výsledku. Mezi výrobci kol jsem nenašel ani zmínku. Nechtělo se mi věřit, že by taková firma kola sestavovala z jednotlivých nakoupených komponentů. Takových firem bývalo dříve asi tři tisíce. Jednotliví výrobci kol si právě na vršky zvonků dávali svoji reklamu. Ten motiv čtyřlístku uprostřed víčka se vyskytuje velmi často.

Vydal jsem se pátrat po další stopě. Z obce, ve které mám chalupu pochází rodina Voňkových. Vyrazil jsem tedy v pátek v podvečer samozřejmě do hospody s nadějí, že se potkám se synem Jaroslava Voňky. On by snad nějakou informaci o dílně na kola mít mohl. Hospodský mi ale povídal, že mám přijít v sobotu v pět odpoledne, že v ten čas chodí pravidelně. K tomu ale nedošlo a u pana Voňky jsem se v sobotu dopoledne zastavil osobně. Popovídali jsme si hezky, ale také bez jakékoliv informace o dílně na kola.

Jestli se někomu podaří dohledat další informace, budu za ně rád. Mildes

Vršek víčka zvonku, chromovat to ale nebudu.

Vnitřek víčka