Železný depůtek

Jak jsem našel ztracený toulec.

„Tak kam dneska vyrazíme?“ Obvyklá otázka, kterou s kamarádem řešíme často, až už sedíme v autě. Tentokrát byla o to závažnější, že už jsme oba nebyly dlouho nikde hledat a absťák po pěkných nálezech byl silný. Nakonec padla volba na rozlehlý les asi 5 kiláků od domova. Hluboký les protnutý ještě hlubším údolím divoké řeky už vydal několik pěkných nálezů, takže nebylo co řešit. Po příjezdu na kraj lesa přišlo nejprve nemilé překvapení, že nedávná vichřice udělala z některých míst spíše paseku. Ale místa, kde se dalo chodit, aniž by bylo nutné překračovat popadané stromy, bylo i tak dostatek. Brzo přicházely první signály, klasické nábojnice jako dárky od myslivců, do toho alobal, hřebíky. Po dvou hodinách už jsem měl plnou kapsu odpadu a to bylo asi tak vše. Nakonec kamarád zavelel : „Co kdybychom to zkusili za řekou?“ Při pohledu na hluboké údolí a prudké svahy jsem moc nadšení neprojevil, na druhou stranu zvědavost lákala, jelikož jsem zatím nikdy na onom druhém břehu hledat nebyl. Po ostrém sestupu jsme se ocitli na břehu řeky a hledali místo, kde ji nejlépe překročit. Naštěstí se brzo ukázal přirozený brod, kde stačilo přeběhnout po několika kamenech, a byli jsme na protější straně. Při pohledu na svah, který byl určitě prudší než ten, kterým jsme právě sestoupili ze mě vyprchal poslední zbytek optimismu. Ale když už jsem došel až sem nechtěl jsem se jen tak vzdát. Před námi se rozprostíral starý lom a nezbývalo tak než jej obejít. Cesta náročná, kdy jsem se musel přidržovat kořenů, abych měl vůbec šanci se nahoru vyšplhat naštěstí nebyla nijak dlouhá. Nad lomem už začínal celkem snesitelný travnatý svah a krásný les. Kamarád okamžitě vyrazil směrem do kopce, já pomalu rozložil nádobíčko a začal hledat hned nad lomem. První nález – víčko od piva značilo, že v zas tak panenském prostředí nejsem, ale naději jsem nevzdával. Hned druhý signál a opět železo, jen trochu silnější. Zkusil jsem jej vyhrábnou a za chvíli už volám na kamaráda, který se pomalu ztrácel ve svahu „Pojď sem a dones foťák“. Z hromádky hlíny na mě koukala první šipka. Zaměřil jsem souřadnice, udělal nálezové foto, zahrabal díru a chystal se vyrazit dál. Jen tak preventivně jsem projel místo odkud šipka vypadla a ozval se další signál, stejně silný jako předtím. To už jsem začal s mnohem opatrnějším odkrýváním hlíny a dohledávačkou přesně zaměřoval, abych něco nepoškodil. Během chvilky na mě z hlíny koukaly další dvě šipky a vedle nich podivné želízko, které jsem považoval za malé dlátko. Po nafocení jsem vše vyjmul a začal zkoumat okolí. O pár desítek centimetrů níže po svahu opět železné signály. Po očištění se ukázaly další šipky a zajímavé želízko… tentokrát už nebyly šipky tak krásně srovnané u sebe, je možné, že je v průběhu času roztahaly kořeny stromů nebo pohyb ve svahu. Celkem nakonec depot šesti šipek, z želízka, které jsem původně považoval za malé dlátko, se po umytí opláchnutí vodou ukázalo, že jde o pilník. U toho posledního zahnutého železa zatím nevím, ale připadá mi jako nějaký napínák, například na tětivu? Celkově na mě nález působí jako ztracený toulec se šípy a několika souvisejícími železnými předměty. Archeolog nález datoval do středověku, nejspíš doba mladohradištní. Bude odevzdán ke zpracování a publikaci, takže se z něj snad dozvíme další podrobnosti.

První šipka.

Odkrývání dalších dvou kusů.

Tady komplet už i s pilníkem.

Ještě jednou, lépe očištěné.

Po vytažení.

Další šipky, mimo hlavní koncentraci.

Kompletní soubor.