Zbraně doby napoleonské

Druhého prosince si připomeneme výročí slavkovské

Napoleon Bonaparte potvrdil pověst neporazitelného vojevůdce a období napoleonských válek tak skončilo až o deset let později porážkou francouzských vojsk spojeneckými armádami Pruska a Anglie u Waterloo nedaleko Bruselu . Napoleonovou oblíbenou specialitou byl nečekaný útok na nepřátelský střed a křídelní obchvat. Novou zbraní byla jeho garda, tj. elitní záloha dokonale vycvičených mužů ( více o gardových jednotkách v dalším příspěvku). Prohraná bitva ukončila "stodenní císařství" a znamenala pro Napoleona ztrátu trůnu. Zbytek života strávil jako zajatec na ostrově svaté Heleny pod anglickým dozorem. 

Chladné i palné zbraně hrály za napoleonských válek důležitou úlohu. Palné zbraně vytlačily během 17. a 18. století z výzbroje pěchoty kopí, píku i halapartnu. Naopak ve výzbroji jezdectva si chladné zbraně uchovávaly i nadále své významné postavení. Objevila se i zcela nová zbraň - palaš, která převzala bojovou funkci středověkého meče. Palaš a šavli tedy řadíme k chladným zbraním. Lišily se nejen tvarem, rozměry, ale i potřebami armád různých zemí. Nejednotnost se ještě prohlubovala užíváním velkého množství ukořistěných zbraní.  Na konci 18. století a začátkem 19. století se svého rozvoje a výrazného rozšíření dočkal také bodák. Hlavní pozornost ovšem byla během napoleonských válek věnována ručním palným zbraním, k nim řadíme pušky a pistole. Až na nepatrné výjimky se jednalo o předovky s křesadlovým zámkem. Křesadlové zbraně již na přelomu 17. a 18. století nahradily levnější pěchotní muškety s doutnákovým zámkem a konstrukčně složitější jezdecké karabiny a pistole se zámkem kolečkovým. Křesadlové zbraně tak měly za sebou stoletý vývoj a z toho důvodu za napoleonských válek docházelo pouze k jejich dílčím úpravám.                                                                                                                                                       Dux a Marty

Slavkovské bojiště 1805

Křesadlový zámek