Závišův kříž

Uvádí se, že jde o třetí nejcennější středověkou zlatnickou památku v České republice...

 Závišův kříž uchvacuje především svou celkovou zlatnickou kompozicí, vytvořenou na nejvyšší úrovni. Na lícní straně staurotheky bylo identifikováno jedenáct safírů, čtyři rubíny, tři spinely, sedm smaragdů, šest almandinů, sedm ametystů, pět chalcedonů, křemenná dubleta a sedm skel. V barevném spektru tak dominuje modrá, červená a fialová, probleskují zde odstíny zeleně. Na relikviáři se skví více než 230 perel. Do rubové strany vyšebrodského kříže je zasazeno deset safírů světle modré barvy. Zadní stranu relikviáře dále zdobí devět velmi
kvalitních emailů, které starší literatura považuje za byzantské. Vznik některých z nich je možno klást snad ještě do 11. století. Na medailonech je zobrazen dvakrát sv. Jiří, dále sv. Pavel, sv. Tomáš, sv. Jan Theolog, sv. Petr, sv. Lukáš, sv. Demetrios Soluňský a sv. Athanasios.
Bez podstavce je Závišův kříž vysoký 459 mm, horní příčné břevno měří 229 mm, patibulum měří 273 mm. Celková výška kříže činí cca. 70 cm. Původní korpus byl nahrazen dvoudílným jádrem ze stříbra, které bylo zhotoveno v roce 1775. K jádru je připojeno 16 filigránních zlatých plechů mimořádně vysoké ryzosti. Původní podstavec, pravděpodobně ze zlata, musel klášter odevzdat v roce 1811, kdy došlo ke státnímu bankrotu Rakouského císařství. Novobarokní noha je zdobena skleněnými imitacemi, karneoly, menšími perlami a českými granáty, na své spodní straně nese letopočet 1840. Z této doby pochází také zlatá soška ukřižovaného Krista.

O PŮVODU A OSUDECH tzv. Závišova kříže historické prameny přinášejí jen neúplné zprávy, proto je relikviář obestřen mnohými historickými záhadami. Je možné, že zdůraznění kříže jako znaku vítězství vedlo vůbec ke vzniku a ztvárnění velkých procesních křížů, jakým je i vyšebrodský relikviář. Již tzv. talisman Karla Velikého má ve svém středu ukotvený křišťál, aby byla „figura“ sv. Kříže viditelná. Relikvie pravého Kříže, ve vyšebrodském relikviáři uchovávána pod křišťálovou schránkou a zlatým korpusem ukřižovaného Krista, nás zavádí do doby císaře Konstantina I. Velikého a jeho matky sv. Heleny, do minulosti křížových výprav, sňatkové politiky českých panovníků, rivality Přemyslovců a Habsburků, mocného postavení Vítkovců,
hluboké zbožnosti a mocenské reprezentace i jihočeských poutí. Kult relikvií se rozvíjel a jejich transfer z Orientu do Okcidentu se odehrával ve spletitém systému mocensko-politických a ekonomických vztahů. Kříž zvaný Závišův byl pořízen snad v 1. třetině 13. století jako
korunovační kříž Bély IV. z arpádovské dynastie. Pro uherské království měl symbol kříže zcela zvláštní význam, neboť Štěpán I. Svatý pro svou korunovaci v roce 1000 obdržel od papeže kromě koruny také apoštolský kříž, insignii symbolizující krále jako apoštola církve ve své
zemi. Patriarchální kříž je ostatně doposud součastní státního znaku Maďarska. Podle jedné z hypotéz se Závišův kříž do Čech dostal spolu s uherským korunním pokladem roku 1270, který do Prahy přivezla dcera Bély IV., Anna Uherská, která kvůli vnitrozemským bojům o moc
uprchla za svou dcerou Kunhutou, manželkou Přemysla Otakara II. V bitvě s římským a uherským králem na Moravském poli byl král železný a zlatý dne 26. srpna 1278 poražen a zabit. Po Přemyslově smrti okouzlil ovdovělou královnu Záviš z Falkenštejna, kterou později
oficiálně pojal za manželku. Kunhuta však zemřela záhy po svatbě. Ambiciózní Vítkovec si osobně získal i Václava II. a jako regent nezletilého krále rozvinul velkorysé politické cíle. Po svém sňatku se sestrou uherského krále Alžbětou Uherskou, který měl posílit českouherské
zájmy, byl však Záviš na nátlak svých odpůrců zajat a pro údajné spiknutí proti Václavovi II. roku 1290 popraven před zámkem Hluboká. Klenoty, jež Závišovi zůstaly po jeho druhé choti královně Kunhutě, byl předtím donucen vrátit. Zlatý patriarchální kříž mezi nimi
však již nebyl, protože jej v době své slávy daroval cisterciáckému opatství ve Vyšším Brodě. Tělo popraveného – velmože i psance – bylo uloženo do kapitulního sálu stejného kláštera.
Pohnutky, které Záviše z Falkenštejna přiměly k darování zlatého kříže vyšebrodským cisterciákům, je možno hledat pouze v historických souvislostech. Je nutno připomenout, že cisterciácké opatství v roce 1259 založil Vok I. z Rožmberka s pomocí dalších příbuzných z rodu Vítkovců, mezi nimiž byl také Budivoj z Krumlova, otec Závišův. Přemysl Otakar II. klášteru Zlatá Koruna daroval údajně trn z Kristovy koruny, který měl dostat od francouzského krále Ludvíka
IX. Reprezentativně se významu takovéto relikvie mohl vyrovnat pouze ostatek stejné úrovně – dřevo pravého Kříže. Význam vyšebrodského kláštera pro Rožmberky dokládá i skutečnost, že zde byla zřízena jejich rodová hrobka.

Také ve 20. století se do osudů kláštera a kříže samotného promítly katastrofy, které postihly celou českou zemi. Kvůli mnichovské dohodě v září 1938 padla Československárepublika. V průběhu mobilizace v září vpadli do kláštera ozbrojení příslušníci SA a začali přestřelku s českými vojáky dole ve městě Vyšší Brod. Opat Tecelín poslal největší cennostikláštera – především právě Závišův kříž, dále Cyklus Mistra vyšebrodského oltáře a Vyšebrodskou madonu – do Prahy do bezpečí. Už 2. října 1938 obsadila německá armáda tzv. Sudety (pohraniční oblasti Československa, slovo původem od Římanů), což zde znamenalo okresy Kaplice a Český Krumlov. Místní obyvatelstvo zprvu změnu vítalo, protože všechno bylo převážně německé, ale brzký nástup gestapa začal tyto názory měnit. O tuto oblast měl značný zájem Hitler, což se projevilo mimo jiného tím, že už 20. října přicestoval doKrumlova. Tato část Sudet byla postupně (definitivně až r. 1941) připojena k tzv. župě Linec/Horní Dunaj a také církevně odtržena od budějovické diecéze a svěřena pod správudiecéze Linec, přičemž opat Tecelín byl v listopadu 1938 budějovickým biskupem jmenován biskupským komisařem pro část připojenou k Třetí říši.Těsně před koncem války nacisté odvezli Závišův kříž spolu s dalšími uměleckými předměty do Rakouska a ukryli v solných dolech v Ischlu. Památku poté objevili Američané, kteří ji vrátili do Česka.  Po listopadu 1989 a návratu cisterciáckých mnichů do svého kláštera ve Vyšším Brodě se sem v roce 1990 s řadou dalších uměleckých děl a obrazů starých mistrůvrací i Závišův kříž.
 

Závišův kříž