Zapomenuté poklady druhé světové války

Příběhy ztracených pokladů

Den před kapitulací třetí říše opustila nejmenovaný evropský přístav nacistická ponorka U 583, která mířila k americkým břehům a měla na palubě pět milionů dolarů v bankovkách. Posádka se ovšem prozradila v úžině ostrova Long Island tím, že torpédovala nákladní loď s uhlím Black Point. Osudová chyba učiněná pět minut po dvanácté přinesla námořníkům v uniformách nacistické říše odpovídající následky: americké válečné lodě zjistili polohu ponorky a zasypaly ji minami. Poklad se tedy potopil do hloubky 47 metrů. Všechny pokusy o vyhledání plavidla a vyzvednutí nákladu skončily zatím neúspěšně.Další utonulá ponorka nesla pořadové číslo U 435 a její plavba skončila na Markézách. Německý radiotelegrafista Wolfgang – jak uvádí francouzská literatura – podal o této historii fantastické svědectví, které připomíná povídku psanou pro lehčí filmové drama a nenáročného diváka.Nicméně není důvodu, proč bychom této historii neměli věřit. „ V roce 1945,“ jak vyprávěl radiotelegrafista ponorky U 435, „ jsme opustili přístav Hamburk a mířili jsme do Japonska. Velitelem ponorky byl kapitán Helmut a na palubě bylo několik civilních cestujících, mezi nimi paní Helmutová a čtyři jiné ženy. Naložili jsme šperky, zlato a tři plátna malíře Van Dycka z muzea v Brémách. To vše uzavřeno do tří truhlic, představovalo hodnotu půl miliardy.“Ponorka se plavila k Argentině, pak minula Hornův mys a vplula do Pacifiku. V té době prý propukl na palubě incident, jehož příčinou byl delší citový vztah našeho svědka a manželky kapitána ponorky. Vztah, který se neobešel bez následků. Dramatu většího kalibru zabránila jen kapitulace Japonska. Helmut se tak dostal do svízelných potíží a rozhodl se jako oddaný nacista loď potopit. „Nacházeli jsme se tenkrát v souostroví Markéz,“ vypráví Wolfgang, „a právě tam velitel prokázal jak velikost svého ducha, tak hrdinství námořníka. Dal vysadit na pevninu všechny, kdož volili život, a sám se s několika věrnými i se svou lodí potopil. Existují však i další potopené poklady, na něž bylo zvláště období let 1940 až 1945 mimořádně úrodné. Dolarové mince a louisdory byly potopeny v kazetě 20 metrů hluboko do zálivu Ezes – poklad patřil francouzskému politikovi Marcelu Déatovi, který si za války vsadil na bezperspektivní, tedy Hitlerovu kartu.A pak je tu ještě poklad Mussoliniho a jmění, které nastřádal a ukryl italský ministr Buffarino Guidi. Dříve než byl pan ministr zabit antifašisty, dal poklad zatopit blízko skal Calafuria do hloubky 40 metrů.Daleko většími záhadami je ovšem obklopen poklad Mussoliniho, známý pod krycím jménem „poklad Dongo“. Zpráva ČTK z Londýna uvedla například 29. září roku 1965 tuto zprávu: „Londýnský Scotland Yard informoval v úterý italské úřady o místě, kde je prý ukryt tzv. Mussoliniho poklad. Jsou v něm šperky, vzácné obrazy a zlato v hodnotě 5 milionů liber. Scotland Yard už delší dobu zkoumal informace o uložení pokladu a nyní je přesvědčen, že jsou pravdivé, a proto je odevzdává italským úřadům“.