z Nazzána

V koutku pole spolu dva andělé s pannou leží, lovec a tajemný les jejich tajemství střeží.

... nad Třebíčským peklem vyšla první hvězda. Ve vzduchu prosyceném vůní spálené natě ji pozoroval mladý muž. Na poli, v podhůří vrchoviny, které těžce obdělával jako x generací před ním, pozoroval své dvě děti. Přemýšlel nad úrodou příštího léta.. Letos se moc neurodilo a tak se na příští rok pojistil. V létě při pouti sv. Jakuba, když šlapal s těhotnou ženou a dětmi v úmorném červencovém vedru v procesí, uviděl dřevěný stolek. Za ním stál turek. Nikdy v životě turka neviděl, ale připadal mu tak. Prodával zajímavé věcičky. Třísku s kříže spasitele, vlasy sv Apolény a měděné medailonky. Ty se mu zalíbily na tolik, že nelitoval krejcarů a dvě zakoupil zakoupil. Pak se poradil z farářem. Teď v polovině října stál na poli a držel je v ruce. Zavolal na děti. "Anežko, Václave!" Děti poslušně přiběhli. " Zavřete oči a otevřete dlaně, pomodlete se, něco si přejte a hodně dárek za hlavu!" A tak se také stalo. Nevíme co si přála Anežka ale malý Václav asi nic. Možná kdyby Vašek věděl, co ho čeká za dvacet let na srbské Drině tak by přání měl. Jenže psal se rok léta páně 1895 a na dveře pomalu klepalo nové století. O více jak 100 let později byli na poli u obce Štěpánovice nalezeny metr od sebe dvě svátostky. Byl na nich identifikován nápis Nazzáno. Je to část Říma se třemi kostely,hradem a stadionem Lazia . Zda-li jsou opravdu odsud nebo nepřekročili Alpy se nikdy nedozvíme. Ale může si přát aby se na pole dostali skutečně touto cestou, od malých nevinných dětí.