Z druhý řady a čtvrtý cenový

Počasí, kterýmu říkám vysoká modrá, přeje vypjatým okamžikům v životě lidským. O tom, jak si jde kazit den. Jak to ztratil.

Lovcové,

o první půlce víkendu jsme absolvoval pěkná rána na poli roli, ale už se těšim až to skončí, už mě to na těch převracenejch terénech neba, těším se na lesy, louky, meze a cesty. Prostě míň signálů, a hloubky, čili budou i železa z hloubek, a vůbec, takový to chození na jiným terénu, než je polní airtest, kde se signál prodírá směsí hrudky a vzduch. I když, když budu moct jít na výlet s lidmi, kteří mě baví, tak to pole vydejchám, lidi jsou lidi a věci jsou věci. Teď to v lese není ono, samej houbař, a nejlepší to bude na začátku listopadu, než se rozběhnou na plno hony, a lidoví myslivci, soukmenovci zahrádkářů, svazů žen, a jinejch partajních posluh národní fronty, obsadí palposty, a na povel v rojnicích vyrazí nazásobit mrazáky na Vánoční žranice. Ti nás nevidí rádi, pod záminkou že plašíme zvěř, která se sama, v tmavé noci opuštěna, na prochladlou zem něžně ukládá k zimnímu spánku, nás vyhánějí z lesů. Spíš si myslim, tak nějak lidově, že se jim ale nehodí do krámu, aby někdo pozoroval, co tam s tou zvěří tak sami v lese vlastně dělaj. Neřikám, že to musí bejt špatný, zatim jsem to nezkusil. Takže zpět ke končící, chvála Bohu, sezoně povrchovýho polního šmrdlání.

Na jednom takovým pooranym place, kde jsem si připozastavil po ránu, koukám, že je nějak prochozeno, a na rojnici od myslivců to nevypadalo, leda že by ji nacvičovali, chodili po jednom a pučovali si jedny a ty samý boty. Protože tam bylo kopáno, usoudil jsem, že tam jsem za á možná správně za bé možná pozdě, a po krátkém zamyšlení za cé možná stejně blbě, pokud to tam je vysbíraný něčím módně lepším, než mám já. Jak jsem se tady, ne na tom poli, ale na Lovci, dozvěděl, právě o víkendu o kterém píši, můj milovaný strojek, můj majeteček, moje soukromé zařízení, je přístroj zavrženíhodný, patří až do druhý nebo třetí ligy, jak pravil ten názor, protože tamty klacky jsou prostě nepřekonatelný, a za ty prachy co stojí ten muj, dokonce každý jeden z mých, není možné solidní plně vybavený přístroj, který dosáhne vždy dokonale výsledků, získat. Ani jeden. Ten, který všude dosáhne, i ten, co chybuje v určení cíle zřídka, pokud vůbec. Měl jsme z toho divný pocit, když jsem ten názor četl. Není to zřejmě názor ojedinělý, možná je i masový.

A pak mi to došlo, proč mám neobvyklý pocit. Byla to svoboda, co na mě dýchla. Oni s nima vlastně musej najít vždycky, když jsou tak dobrý. Já ne. Protože na ně nemám. Jasný jak facka. Ten názor pravil, vlastně, že i kdybych chtěl, nemám. No, tak ať. Já nemusim, já můžu. Když nic nenajdu, svedu to na klacek. Na co to svedou oni je mi u prdky. No, uplně ne, aby to nakonec nesvedli na mě, jako dycky. Taky sem si ale řek, že něco na tom bude i jinak, a tímto se omlouvám všem majitelům přístrojů všech cenových a výkonnostních kategorií, o jejichž majetku jsem se vyjádřil nehezky, jako o nejrůznějších povrchových šmrdlácích, a sudokálních digihrách, strojích se závorovým efektem, že jsem řekl že detektor není přece zelenej, že ovládání je jednoduchý a odezva je jednoznačná, protože se nastavuje akorát podsvícení displeje a hlasitost, že příští verze bude tak lehká, že se bude smět používat jen v uzavřených místnostech, protože po puštění z ruky se připlácne na strop, nebo že a podobně. Promiňte mi to, je to Váš majetek, a Váš život, a kazil jsem Vám radost z něj, že jsem Vám haněl hračky. Pardon.

Takže na tom poli, prochozeným nahoru dolu, sem se pro zajímavost podíval do zahrabaných děr po tom druhym, co teda kopal a co nekopal, a musím konstatovat, že to by byl frajer, bordel odnášel a nenechával válet vedle, takovejch moc neznám, a já to nebyl. Jenže jedno místo bylo rozrytý fest, našel tam asi něco, ale zahodil si hlínou stříbrňák, Lepoldovo prvního 3kr, co byl na skoro na povrchu vedle, a buď ho nedohledal, nebo nenašel, ale já jo.

Radost mi udělali měďáky, jak Františka Lotrinského tak Marie Teresie i ten Josef druhý. Jo, měďáky jsou krásný. Bylo to krásný, a i ta svoboda je krásná. Čili,  nakonec i těm myslivcum přeju Lovu zdar, pokud se teda nebude střílet po mě. Zas tak hluboce si mysliveckejch svobod zase necenim.

litrfree

1 to se mi zamlouvalo i z tý druhý řady

2 CuSnZn mince a vodzak českýho eses M

3 z ručky jedna

4 artefakty

5 mince a různé věci

6 z ručky dvě

7 ty se mi líběj

8 závěrečná přehledka