Včerejší Maxmilián III. Josef Bavorský

stará polní cesta v deltě Ploučnice, kde se sbíhá několik časových úseků na jedné křižovatce......

Maxmilián byl synem císaře Karla VII. Albrechta. Po zkušenostech s neslavnou účastí Bavorského kurfiřtství ve válce o rakouské dědictví, v které se angažoval jeho otec, se Maxmilián zřekl velké politiky a zaměřil se spíše na rozvoj vlastní území. Výrazně se zasloužil o hospodářský rozmach Bavorska v této době. Podporoval umění, obzvláště literaturu (založil Akademii výtvarných umění v Mnichově), zavedl povinnost všeobecné školní docházky a založil Bavorskou akademii věd. V roce 1747 založil Nymphenburgskou porcelánku, která se brzy stala světoznámou, především díky práci Franze Astona Bustelliho. Jako zajímavost stojí za povšimnutí, že přes svoji podporu a oblibu hudby (sám uměl a dokonce i komponoval), odmítl uspořádat Mozartovo vystoupení jako příliš nákladné. Když v roce 1770 způsobila velká neúroda hladomor, Maxmilián si k zmírnění této pohromy vzal půjčku v Holandsku, prodal dokonce část klenotů z pokladnice a nechal rozdělit obilí z dvorských sýpek. Ve stejném roce nechal skrze svého duchovního rádce zakázat Oberammergauerské pašijové hry s tím odůvodněním, „že toto největší tajemství naší svaté víry na jeviště nepatří“. Kurfiřt Maxmilián III. Josef se oženil 9. července 1747 v Mnichově s princeznou Marií Annou Saskou (1728-1797), dcerou polského krále Augusta III. a jeho ženy Marie Josefy Habsburské. Manželství zůstalo bezdětné. V roce 1777 umírá Maxmilián na neštovice. Brzy nato propuká válka o bavorské dědictví, v jejímž důsledku Bavorsko ztrácí Innskou čtvrť. S jeho smrtí také vymírají bavorští Wittelsbachové a v Bavorsku nastupuje falcká linie tohoto rodu.