V lese

Dnešního krásného zasněženého dne jsem se vypravil spolu s mým kamarádem Tomášem do lesa, a to v naivní domněnce, že tu nebude tolik sněhu.

Ahoj Všem. Dnešního krásného zasněženého dne jsem se vypravil spolu s mým kamarádem Tomášem do lesa, a to v naivní domněnce, že tu nebude tolik sněhu.
Vyrazili jsme přece kousek od Slaného, kde vždy bývá klima jaksi příznivější. Opak byl ale pravdou. Podezření z průseru a nemožnosti hledat nám blejsklo hlavou už když jsme se k lesům středočeským blížili, protože jsme je ze silnice přes ohromné odklizené haldy sněhu ani neviděli.
Problém nastal ten, že není možnost nikde zaparkovat. Silnice jsou lemovány horami sněhu a parkplácky pro houbaře v nich jaksi zmizeli. Museli jsme zaparkovat ve vsi. To se vyplatilo. A kde jinde než u hospody. Tam bylo odklizeno přepychově. Tak jsme tedy vyrazili.
Po kolena sněhu a signály nikde. Po kopnutí dvou zmačkaných kýblů a modrého smaltovaného hrnce jsem to chtěl vzdát, ale nestalo se tak, protože jsme se dostali na místo, kde se skutečně hledat dalo, protože zde bylo sněhu tak maximálně patnáct čísel. Tady během několika kroků vytáhl kamarád Mosina a společně jsme zde dohledali i komponenty k řemení, kování a závěr.
Po chvíli hledání se mi tak pod dvaceticentimetrovou přikrývkou podařilo vykopat depůtek jedenácti protentokrátních mincí. Snad to byla průprava do budoucna, až pípne nějakej měšeček stříbrňáků.
Když jsme přijeli s kamarádem domů, tak z našich nálezů měl největší radost pejsek Bart, kterého jsme od dnešních pípanců nemohli odtrhnout. Zdraví Löns a Loudin