Úplně mrtvý les.

Proč jsem zvolil název mého prvního článku právě takto, se dozvíte na konci vyprávění. Poslední nález byl opravdu tečkou za mou několikaletou zkušeností s kouskem lesa, který je mezi hledači známý již dlouhá léta, a tak je i řádně produpán.

Na tento les mě přivedl kamarád, který tam notnou řádku let již luxoval a nebyl rozhodně sám. Středočeský kraj je znám tím, že v okolí Prahy a Kladna bylo nemálo míst, kde tábořila osvoboditelská armáda našich soudruhů a po nich se toho ještě dodnes nachází vcelku dost. Tím, že jsme tam již hodně dlouho jezdili, rozhodli jsme se další pokusy vzdát a s koutem onoho zmíněného lesa jsme se rozloučili a přesunuli se o cestičku dál... Nedalo mi to však a i po mnoha a mnoha nadávkách "že jsem pitomec a že tam ještě lezu" že je to první místo, kam každý zapadne jako první, jsem tam po několika měsících na nové lokalitě znovu jel... Nečekal jsem tam to, co se tam nacházelo dřív, ale tušení jsem měl. Brouzdání 10m od silnice je "adrenalinové" asi pro každého, když co krok najde víčko od zavařovačky a podobné delikatesy, ale nějak mě to neodradilo a tušení jsem měl pořád. Předem říkám, nejsou to nálezy, které by nás posadili na zadek, ale...kdo hledá pro radost, tomu to stačí. Začalo to nálezem půlky půlky stalagu :-) (obr:1) spolu s přezkou, kterou již mám v příspěvcích a nad jejímž původem se stále "špekuluje". O pár kroků dál přišlo bronzové kolo (nikterak zdobené), takže něco z postroje asi a víčko pravděpodobně z Maďarské polní láhve. (obr:2) I tak mi to udělalo radost a luxoval jsem na té "mrtvé" lokalitě z vesela dál. Jak se chýlilo k večeru, spokojen jsem směřoval domů a těšil se na příště..co čert nechtěl, téměř půl roku jsem se tam zase nedostal... Po dlouhé době jsem na ono místo vyrazil s kolegou Majákem, který tohle místo naprosto nesnáší, protože tam nikdy nic nenašel (a myslím opravdu nic!) a při této poslední procházce jsem byl dokonce ohrožen na životě, protože jsem po nálezu této krásné přezky (obr:3) málem dostal motykou do hlavy :-)). Završil jsem to nálezem této trojice, která mě nesmírně potěšila a od té doby to šlo zu-grunt...(obr:4) Stále jsem si říkal, že by to místo ještě něco mohlo dát...běhal jsem tam křížem krážem ale nic...že už je opravdu mrtvo jsme zjistili, když jsme vykopali psí hrobeček, který jsme však náležitě označili, udělali křížek a jelikož je tam oblíbená pejskařská stezka, už tam dnes nějaká dobrá duše vysadila kytky a dala věneček. Kdo tam chodí, už ví, kde to je...Ono trs barevných kytek kousek od silnice je v jehličnatém lese přeci jen trochu nápadný :-) Jelikož jsem k tomu místu získal nějakou oblibu, dnes jsem tam již po notném prohrabošení celého prostoru opět jel. Krom klasického odpadu po Sovětech už však nic. Co za celou touto epizodou "mého" koutku lesa udělalo dnes definitivní tečku a dává i jméno tomuto článku, byl nález urny s popelem. Neležela tam moc dlouho..jen tak schovaná pod listím asi 15 metrů od silnice. Sběrači kovů asi usoudili, že ta za to nestála. Po tom, co si ji odvezli kamarádi ze 158, jsem tak stál u auta, dával dlouhý kouř a znechucen prasáctvím některých lidí jsem si řekl, že tahle má lokalita je už opravdu mrtvá. No co...jde se zase o "cestičku dál".

PS: Na to, že tam lidi jezdí už od počátku hledání v Čechách, to není zase tak zlé ne? :-)

Lovu zdar a díky za přečtení. Gordy