Tak už zase chodím.

Nic moc, ale stačí.

Po nucené měsíční přestávce vynucené děšti a povinnostmi splnit slíbené zakázky v kovárně jsem to byl prubnout na jedné záhumence pod lesem, kde jsem ještě nikdy nebyl. Hned na kraji pole u auta se mi připletlo pod cívku závaží secího stroje a protože jsem se s ním nechtěl dvě hoďky, co jsem měl na hledání vymezené, tahat, položil jsem ho na povrch pole. Pak přišel pěkný signál, - a vyšla z toho mosazná zátka asi k umývadlu. Pak padlo několik drbný měďáčků F.J.I., sockačka a ještě nějaké mince, hliník. Už jsem byl téměř u lesa, když padla ta ocílka a tak s nadějí, že bude něco lepšího v lese, vešel jsem na jeho okraj.Padla tam jen ta dvě kladívka a jeden pořádný úlek, když se najednou za nou asi dva kroky objevil jakýsi stařík a zvědavě na mě civěl a co že to mám v ruce a co tam s tím hledám. Zprvu jsem nebyl schopen slova, myslel jsem, že se mi to jen zdá. "No přece hledám poklady"! zmohl jsem se na rychlou odpověď. Tož tady asi nic nebude, povídá mně. Tak jsem se na něho usmál a říkám, že hledám jen knoflíky a nějaká ta mince když se objeví, že mi udělá také radost. Ukázal jsem mu také ta dvě kladívka , o kterých mi řekl, že sloužila k rozbíjení kamene, že s tím chodili chlapi z dědiny v zimě mlátit šutr do nedaleké skale.To musíš jít tam výš do lesa, tam prý bylo kdysi nějaké vojenské ležení, poradil mi.Tak jsem poděkoval a vydal se směrem, co mi doporučil. Otočím se a děda pryč ! Podivné, říkám si, musím dávat víc pozor, kdo se kolem mne motá- člověk nikdy neví. Na mýtince, kde asi mohlo být ono vojenské ležení jsem bohužel našel je jeden dělostřelecký knoflík a víčko od faje, jinak nic. Vracel jsem se pomalu k autu, padl jěště a to až na poli ten zmuchlaný hasičský odznak, který se mi nakonec podařilo celkem pěkně srovnat. Na kraji pole jsem přece jenom zvedl ono odložené závaží k secímu stroji, přidal k ostatním nálezům, nasedl do auta a odjížděl domů. Pro dnešek to stačilo. Tak na to po vypulírování kukněte.