Tak tenhle stříbrňáček se často nevidí.

Když jsem se dnes ráno podíval z okna ven a viděl stříbrnou jinovatku, vůbec se mi jít hledat nechtělo.Vyrazil jsem ale a štěstíčko mi popřálo.

Jestli ne jindy, tak dnešního rána opravdu zle zalejzalo. Vichr jak na vidrholci a sluníčko zmizelo někde za oblakem neproniknutelné mlhy. Kulicha pro „strejčka příhodu“ vozím neustále v povinné autovýbavě a dneska….dneska byl zlatej. Zima byla notná. Spolehlivým indikátorem zela skutečnost nepřítomnosti jediného seniora ze zámeckého domova důchodců, kteří si kdykoliv jindy rádi popovídají a zavzpomínají, když se procházejí po místních stezkách.
Pole před zámeckou branou bylo čerstvě podmítnuté. Rochnil jsem se v něm asi čtvrt hodiny, když mi pod cívkou vypadl na světlo boží tenhle nádhernej krejcárek. Nejprve jsem si myslel, že jde o sličného Lea, ale o radost více bylo, když jsem doma zjistil, že nejde o Leův krejcar, nýbrž o krejcárek Josefa I., vyraženého roku 1709 v Grázu. Tento je můj první. Doma jsem ho nafotil pouze částečně očištěný, protože ho budu čistit velmi jemně- je totiž v nádherném stavu, tak není kam pospíchat.   Hodně štěstí všem!   Löns