Svý písky

Co je střed světa, to je otázka, teprve když si určíte, co je ten svět. A taky si napřed je třeba určit, co to znamená určit. Z rodinných výletů, když sem je donutil vstát, vesměs.

Lovcové,

Kdysi jsme si tady po ránu na open chatu povidali, v sobotu, u kafe doma, než se šlo. Kdysi jsme si tady povidali, nebyly to trnky brnky control cé a control vé. Ten svět je pořád ve mě. Hodně nicků na eLPéčko přišlo, mezitím, a mnoho se také odmlčelo, mezi tím. To je prostě vývoj, bez entuziasmu není radost, a bez radosti hledáte jinou radost. Jak říká Lennon, když se ho ptaj, co by chtěl, až bude velkej, tak říká, že by chtěl mít štěstí. Děkuju, a ani nevim čemu, že mám to štěstí, že mě baví svět, a hledám jak to udělat, aby svět bavil i další. Nejsem gumovej votrok, abych se bavil vysírkama. To by bylo na draka.

  Odpálil jsem si automatický sledování z celý řady eFBé skupin, neboť se tam řada dotazů cílí na cenu nálezů. A jiní se tam exhibují, jak je to lidské a nóbl nezahrabávat, uplácávaj si bábovky, že chození v zelenym vytváří pozitivní look detektoringu - nebo se posmívaj archeologům, že dělají svoji práci - jak nejlíp dovedou. A podobný postoje ranařskejch zduřšpeků a povrchních frustrátů tam zůstávaly pomalu (až na mě, sem tam, nejsem anděl stráženej) bez odezvy, čili sem se rozhod nezalehávat za jiný střílnu.  Prostě atmoška, že neprodejný holky tam opakovaně nepáchly.

  Taky jsem se podíval, desítky hodin práce, na celou řadu fór, a nejsou fóra, který by se netýkaly prodeje něčeho, od receptů na kachnu přes diety až po hudební nástroje nebo politický postoje, a tam se prostě trolové mažou. No tear. Detroling není žádná cenzura, ale potvrzení vlastního úsilí. Kdo nedetroluje, neubrání se a zdechne. Tím končím to těžší, co jsem v posledku promýšlel v červenci, mimo toho, že jsem si koupil preclik, jak jsem již na FB uvedl. Ignorovat fenomény doby nejde, ale preventivně ignorovat idioty je fenomenální.

  Praví se, že moderní doba nepotřebuje slova, sám kolega ekonomů, ekonom-marketér Lenin prosazoval, že fotografie, a zejména film, musí být propagandistův hlavní nástroj. Tak jo. Níže máte fotky nějakých kovů a atmosféry rodinných úderů za rozbřesku v červenci, kdy se takové údery dělat musí, pokud člověk není nadměrně nálezově orientovanej šmrdlal, který hledá i v hice, když už měl dávno lidsky s lidmi sedět na bělocha v hospodě a naslouchat úvahám o podstatnostech žití. Tedy, cca od devíti dopoledne do dvou do rána. To byly totiž hledačsky nechoditený časy. (Akorát jednou to je z odpoledne, ty fotky, ale sem ženatej, tak se na to výše uvedené humánní postoje nevztahujou, to je jasný.) Jak se říká, vocaď pocaď, a vo tomhle je tenhle můj skorojubilejní post.

Témata k diskusi jsou v popisu fotek.

S pozdravem Harém Krčma

Prostý pobíječ much

litfree

1 Černobyl

2 Ta koule je čistej grafit z pole

3 Terénky

4 Velký a malý nicmocové

5 Jedinej silver je ten kousek ulomený obruby víčka

6 Tohle mě zajímá co to bylo

7 Netlačili se a každej měl svoji jamku

8 Tenhle knoflik co to bylo nevím