To je zajímavé, kopu rok a nikdy jsem žádnou nenašel. Moc pěkné, tichá závist.
Stříbrňáček
zajímavej defekt
Jelikož je zima, jak všichni víme a u počítačů jsme si ji už náležitě provzdychali :-), prohrabuju se starejma nálezama, tak jako asi všichni. Na mém prvním kopnutém stříbrňáku, kterej jsem už tady už vyvěsil, jsem si všimnul zajímavého defektu. V místě lomu se povrch odlučuje v jakýchsi šupinách. Vypadá to, jako by mince nebyla vyražená z jednoho kusu kompaktního kovu, ale skládala se z několika vrstev. Víte to někdo?
A když už jsem v tom vkládání, tak sem musím dát jednu svátostku, která tady je už taky, ale fotku jsem trošku odfláknul. Tady je v lepší verzi.
Zdraví Bogan st.
0 hlasů
0 hlasů
Komentáře
Pěkné kousky , stříbrňáček je zřejmě pančovaný 
gratuluju, fakt parada!!!!!!
Supr!!!!
svátostka pěkná
Už jsem se s podobnou věcí setkal,ale čím to je nevím.Možná málo stříbra.
ja napodobne u 10krajcaru FJ1 ked som ho strajchol lopatkou, podobne sa ukazali vrstvy, nizky obsah striebra a sposob ako bol robeny zaklad mince pred razbou (z vrstiev)
Nediv se 0.583% Ag a zbytek je šid. Šetřilo se už za Františka I.
Ono to vypadá, že jádro je z něčeho jinýho 
Řekl bych, že podobný defekt se na Ag mincích občas vyskytuje. Svátostka pěkná.
Tak už vím, jak je to s tím odlupováním Mince je ze dvou vrstev - do razících strojů se vkládaly dva razící kolky pro avers a revers (líc a rub) jedné mince a otočením klikou se z obou stran mince vyrazil příslušný obraz.
http://www.castle.ckrumlov.cz/docs/cz/zamek_2nadvori_razba.xml
Už i císaři šidili svůj lid. Nebo nekvalitní střížek. 
Pár takovejch mám. Vypadá to, že do tý raznice dávali jádro s minimálním obsahem Ag a na to naplátovali Ag vršek. Bo ten povrch se z toho jádra odlupuje oboustranně a u víc mrtvejch mincí je ta vnitřní část dycinky zelenější. Speciálně teda na poldíkách. Pokovovat holt uměli tenkrát jen v Jižní Emérice. No jdu to nafotit - beztak jsem nic neposílal ani nepamatuju.
Mince určitě není ze dvou vrstev. Plech pro výrobu střížků se válcoval z odlévaných polotovarů na potřebnou tloušťku a průbojníkem se z něj vysekly kotoučky - střížky, které se pak po jednom vkládaly mezi razidla (jeden z několika možných způsobů). To co je na foto může být důsledkem horšího zpracování kovu při výrobě plechu a především je to hodně umocněné korozí v mikroskopických puklinách v jádru střížku. Měděnka, která tam tak trochu "bobtná" pak může svým tlakem způsobit odloupávání šupin z povrchu mince. Typické je to pro drobné mince z agresivního půdního prostředí (kyselé pole nebo les). Dobové falzum to určitě není.
Konkrétně toto tipuji na výsledek koroze. Řekl bych, že při ražbě získá vrchní vrstva jinou strukturu než jádro a na rozhraní dochází ke korozi. Je ale pravda, že některé mince jsou vyloženě vrstvené - například tato: www.lovecpokladu.cz/nalezovy-stav?id=259. Viděl jsem stříbrňák, který byl žíhán v plamenu a ten se rozjel na tři vrstvy (něco jako opečený špekáček)
koukni se sem
http://www.castle.ckrumlov.cz/docs/cz/zamek_2nadvori_razba.xml
Podle mě jsou ty "dva kolky" samotné raznice. Handreas má pravdu, že mice se sekají z válvovaného plechu, jen některé jsou holt vrstvený - nechápu
Witt: správně, v agresivní půdě dochází k poměrně zásadní změně struktury materiálu. Pod oním pojmem "dva kolky" jsou skutečně míněny dvě železná razidla (raznice, svrchní a spodní - s obrazem líce a rubu mince) - buď klasická plochá (pracující svisle, ovládaná ručně a s pomocí kladiva nebo jako součást mechanického vřetenového lisu - balanciéru) nebo tašková či kotoučová (jako součást ručních mechanických strojů - třeba ta na onom obrázku z Krumlova). Mezi ně se vkládal vždy jen jeden střížek. Jinak "vrstvení" může teoreticky způsobit také původní uprava bělením mincí v mincovně - aby dobře vypadaly, bělili se v roztoku vinného kamene, který rozpouštěl povrchovou nečistotu a povrch mincí zbavoval mědi. Lze tedy říci, že při následké korozi měď obsažená uvnitř jádra mince prostupovala na povrch, který byl čistší a tedy měl odlišnou strukturu. Díky tomu může dojít k různému stupni koroze - od povrchové měděnky až k pozvolnému rozrušení povrchu a rozpadu. Vždycky k tomu ale zásadně přispívá okolní prostředí - přílišná kyselost či zásaditost, množství solí atd.
Kvakjir: pokovování se používalo u dobových falz mincí a obvykle cestou žíháním v ohni za pomoci amalgámu (u stříbra naprosto běžně, u zlata rovněž - oboje při analýzách vykazuje obsah rtuti). Klasické staré plátování je čas od času vidět taky na falešných mincích, ovšem výhradně u zlatých. U běžného drobného stříbra by to nikdo nedělal. Obsáhleji a s ukázkami můžete technologie ražby nastudovat třeba tu: Jiří Hána: Technické aspekty vývoje středoevropského mincovnictví do konce 19. století, Plzeň 2007
Děkuju HAndreasovi a ostatním za reakce zase jsme se poučili
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.