Slunce svítí na betonové kvítí

Na sluníčku je krásně, ale pod zemí stále Sibiř.

Sluneční paprsky poslední dnů  mi daly naději, že už to půjde. Nu co naplat, že jsem v pátek zapíjel kamarádovu prvorozenou...ničeho jsem v sobotu nedbal a společně s dvěma dalšími pacienty vyrazil na pole. Přiznám se, že první dvě hodiny jsem si hodně nadával (nadávil??). Neustálé zohýbání, slunce pařící na hlavu a navíc má zoufalá snaha vykopat víc než centimetr mi vyháněla alkohol z těla a barvu z tváře rychlostí blesku. Po pěti hodinách jsem sice kýžený stříbrňák nenašel, nicméně kolečka a knoflíčky mě potěšily. (zvlášť, když šly z betonu).
Co na tom, že naše úrodná Haná je nejspíše úrodná jen díky kvalitním hnojivům a dusičnanům, takže jsou kolečka spíše jen šrotem k ukojení absťáku. Než mě začnete kamenovat, jak že to čistím měďáčky vězte, že jsem byl rád, že jsem z té zelenohnědoněco krusty vydoloval aspoň ročníky-původní stav je vidět na posledním kousku.
Podivný zploštělý kousek s rýhováním z bílého kovu a kování z knihy??? se pak společně s dalším knoflíkem vylouply druhý den, kdy to bylo prakticky stejné...nicméně pole pípalo, takže až se vyčasí mrknu se tam znovu.

Lovu zdar..Merlin.

Sobotní betonová krize