Sice šrotík,

ale i se silverkem.

Když bylo včera hned z rána pod mrakem, vylákalo mě to po těch vedrech na ono minulé pole, nikým nenavštěvované. Domácí meteostanice ukazovala nárůst tlaku, tak jse si říkal, že asi pršet nebude a vyrazil jsem. No byla to paráda, pěkně to cinkalo, co metr, to signálek (na Terrce č. 12 - to jsou měďáčky) během pěti minut jsem jich měl 6 kousků, bohužel všechny běžné krejcárky a haléře F.J.I. ne zrovna v bezvadném stavu, tak jsem je sem ani nedal. Pak velká štítová falera z koňského postroje, přezka - rovněž postrojová a několik olověných plomb. Ale teď to začalo- mraky ztmavly, zvedl se vítr a začalo pokrapávat. Nedalo se nic dělat, rychle jsem otočil a honem (nemůžu tak úplně honem) k autu. Pěkně to cinkalo, tak jsem bral jen ty silnější signálky, vyrýval ve spěchu. Ještě jedna velká falera (ale až doma jsem zjistil, že je to zadní víčko pouzdra k cibulím, bohužel jen obecný kov). Ještě padla dvě značně pomačkaná víčka z fájí, poškozený náprstek, ktoučky knoflů, vše zablácené jsem dával v rychlosti do sáčků. To už ale začalo hustě pršet, k autu ještě asi 50 metrů, no promokl jsem durch. Ještě jeden slabší signálek, Terrka hodila č.2-4, tak to jsem raději vyhrábl - nějaký maličký plíšek, celý zablácený jsem ho šupl do sáčku, vypnul mašinku a už ani boty celé zablácené skoro nešly unést na mých chatrných nohách. Mokrý, ale také spocený jsem vlezl do auta, převlékl tričko a jel domů. Z toho plíšku nakonec vylezla slušně zachovalá grešlička, jen okraj okousaný. No udělala mi radost a započítávám ji.O zážitek se s vámi všemi dělím - tak kdo chce, ať se na to mrkne.