S detektorem pod pokličku.

Všechny nálezy jsou pro nás informacemi. Některé však i výzvou k tomu, abychom si osvojili někdy už možná zapomenuté osudy našeho okolí a jeho historii. To jak dávnou, tak i nedávnou.

Čím dál tím víc nabývám pocitu, že důležitější než najít něco bombastického, je pro člověka relaxujícího vyrazit ven a prostě si toužít! Vyrazit do přírody a nadchnout se vším, co nám nabízí. Když se pozastavím nad tím, kde jinde je člověk svobodnej, spokojenej, má možnost poznávat…to vše najednou, tápu. Člověk má možnost jít tam, kam už lidé nechodí. Každé místo je spjaté s jistým osudem. Každej sebemenší nález tady,  je střípek jistého osudu, vázajícího se k místu, které si zvolíme. Už to je výzvou. Kdo by se občas rád nepodíval pod pokličku, že? Myslím si, že je parádní mít tu možnost.
Zvídavost je neúprosná. Ta má je neúprosnou na druhou. Když jsem před lety na absolutně jakkoliv nezajímavém místě nedaleko Slaného našel kus německého odznaku, byla to pro mě náhoda. Před měsícem, po nalezení několika říšských feniků a knoflíků jsem zbystřil. Včera po velmi krátké zdejší návštěvě vypadla hinderburgská dvoumaraka a výzva je tady. Tady a internace? Nemyslitelné! A ono přece. V pětačtyřicátém byla tato nenápadná silnička místem ústupu německé moci. Jistá část „vyvolených“ zde byla separována. S kolika osudy byla asi spjato toto místo. Lovec esesmanů, jugoslávský partyzán Rajko Tatič se tu činil pilně. Skupinu SSáků popravil kousek odtud. Těla jsou zde dodnes a budou navždy. Pod asi desetimetrovou přikrývkou dálničního náspu už nikomu neublíží. Hrdina Rajko ale také nepřežil. Podle archiválií byl zabit wehrwolfy, když se snažil se svou zdejší milenkou „lovit“ kdesi na severu. Stejně ale jako jsem nevěděl o nevelké zdejší internaci, tak jsem nevěděl o pravé příčině Rajkovy smrti. Byl zastřelen jistými členy místních Revolučních gard. Věděl totiž o našincích, kteří zde konfidovali s nacisty. Je pochován na hřbitově v nedaleké Přelíci.
Lidé často a rychle zapomínají a pamětníků je už málo. Hezké je, že někdy v zemi najdeme něco, co k nám může promluvit nebo alespoň nás oslovit a motivovat k tomu, abychom si trošku osvojili osudy a historii našich domovin. Nemyslíte?
 

Zdraví Löns

Vůbec jsem nepoznal,o jakou minci se jedná....

Po částečném omytí bylo jasno.

1/2 krejcárek se i v celkem velké hloubce hlásil naprosto jednoznačně.

Je to přeslen?

Tři sestry z let šedesátých.

Krása lesní.

Po omytí vodou.