Rakouskouherské patriotické knoflíky

Knoflíky které neznáte 1.díl

Občas se někomu podaří najít knoflík s nějakým portrétem a nápisem, většinou jde o velmi malý knoflíček a dosti často ve špatném stavu, takže nálezce je bezradný kam ho zařadit a co to vlastně našel, tento článeček má za úkol vysvětlit o co se jedná a kdo je na knoflících vlastně vyobrazen Naprosto neprobádanou sběratelskou oblastí ve sbírání knoflíků jsou patriotické knoflíky vydané v Rakouskouhersku. Tyto knoflíky byly ve své době velmi populární po celé Evropě a i v USA. K jejich největší oblibě došlo v první polovině 19.století Knoflíky byly jednou z možností jak mohl obecný lid vzdát hold císaři a jeho rodině, významným událostem a osobnostem běžného života, tato praxe samozřejmě byla podporována i přímo císařskou rodinou, v některých zemích byly takovéto knoflíky vydávány i přímo správními orgány. Šlo tedy o vyjádření moci stejně jako u námětů na mincích a medailích Na velkém procentu těchto knoflíků v Evropě šlo o politické a společenské události, například korunovaci. Ve valné většině se jedná o portréty, nebo poprsí s poměrně realistickou podobou znázorněné osoby. Zde je několik osobností které byly vydány na knoflících: Marie Anna Josefa Antonie Lotrinsko - Habsburská 6.října 1738 - 19.listopadu 1789 Marie Anna (řečená Marianna) se narodila jako druhé dítě arcivévodkyně a pozdější rakouské císařovny Marie Terezie a jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského. 2. února 1766 se stala, z pověření Marie Terezie, představenou Ústavu šlechtičen na Hradčanech s částkou 20 000 zlatých ročně. Místem jejího života se měl stát Klagenfurt, který navštívila v roce 1765, třebaže proti tomu stáli jak matka, tak císařský bratr. Nakonec ale dala Marie Terezie příkaz ke stavbě paláce ve Völkermarktu na předměstí Klagenfurtu. Stavba vyrostla pod taktovkou dvorního architekta Nikolase, svobodného pána z Pacassi, podle vzoru Hetzendorfského zámku u Vídně. V Klagenfurtu byla Marianna mnohem šťastnější než kdykoliv dřív předtím ve Vídni. Měšťané jí připravili slavné uvítání. Bylo to pro ně veliká pocta, že jeden z členů císařské rodiny si za své sídelní město vybral zrovna Klagenfurt. V Klagenfurtu Marianna podporovala klášter i místní nemocnici a dokonce přispívala nějaké částky i svobodnému řádu mnichu zednářů. Klagenfurtští občané měli vždycky Mariannu moc rádi. Marianna se začínala zajímat i o archeologii. Investovala do vykopávek mnoho peněz a na její příkaz se odkrývaly pozůstatky starého římského města Virunum. Přestože byla Marianna v Klagenfurtu tak šťastná, s jejím zdravím to nebylo bohužel právě nejlepší. Poškozená páteř už se vyléčit nedala, hrudní koš se stále úžil a kašel byl čím dál bolestivější. Několikrát odjela do lázní, ale ani to jí nepomohlo. Každému bylo jasné, že smrt je blízko. 3. listopadu 1789 obdržela poslední pomazání. Kolem jedenácté hodiny 19. listopadu 1789 ve věku padesáti jedna let zemřela. Pohřbena byla hned druhý den prostě jako jeptiška. Její majetek zdědil místní klášter. Knoflík rozhodně nepochází z doby jejího života a patří zajisté do větší série patriotických knoflíků členů Habsburské císařské rodiny. Ferdinand I. Dobrotivý 19. dubna 1793 Vídeň – 29. června 1875 Praha Byl rakouský císař v letech 1835–1848, král uherský, (poslední korunovaný) český král, markrabě moravský atd. V roce 1830 byl Ferdinand v Prešpurku (dnešní Bratislavě) korunován jako Ferdinand V. uherským králem a nadále mu náležel titul „mladší král uherský a arcivévoda rakouský“. Při korunovačním obřadu pronesl řeč v maďarštině a stal se tak po Marii Terezii druhým a posledním králem, který při tomto obřadu hovořil v mateřštině svých poddaných. V roce 1835 se po smrti Františka I. stal rakouským císařem a 7. září 1836 se nechal korunovat na českého krále jako Ferdinand V. Ferdinand byl jedním z nejoblíbenějších panovníků, on sám však prakticky nevládl, protože jeho otec před smrtí fakticky složil vládu do rukou všemocného kancléře Metternicha a státní rady, které předsedal císařův strýc arcivévoda Ludvík a jejímž členem byl jak Metternich, tak český hrabě František Antonín Kolovrat. Oba naposledy jmenovaní zaujímali rozdílná politická stanoviska a navzájem si blokovali jakákoli politická rozhodnutí, což nakonec vedlo až k revoluci v roce 1848. Přízvisko „Dobrotivý“ si Ferdinand získal pro své laskavé a příjemné chování. Dne 2. prosince 1848 byl proti své vůli odstaven od trůnu a v arcibiskupském paláci v Olomouci abdikoval ve prospěch synovce Františka Josefa I. Knoflík pravděpodobně vznikl jako památka na korunovaci Českým králem. František Josef I. Habsburský 18. srpna 1830 - 21. listopadu 1916 předposlední císař rakouský a český a uherský král, panovník, který je na císařském trůnu neuvěřitelných šedesát osm let, přichází na svět 18. srpna roku 1830 ve Vídni jako syn Žofie Bavorské a arcivévody Františka Karla, bratra rakouského císaře Ferdinanda I. Již od dětství je František Josef I. matkou cílevědomě vychováván jako budoucí císař, je jí veden k religiozitě, odpovědnosti a píli, odmalička žije v přesvědčení o božské vyvolenosti habsburské dynastie. Pocit výjimečnosti a vyvolenosti ovšem vede k tomu, že se mladý arcivévoda František Josef stává izolovaným od okolního světa – tato izolovanost mu pak bude vlastní po celý zbytek života, nikdy se nesblíží ani s vlastními sourozenci. Ve třinácti letech pak nastoupí František Josef I. službu v rakouské armády v hodnosti plukovníka – záliba ve všem vojenském pak bude po celý život určovat styl jeho oblékání, jeho oděvem se až do smrti stane téměř výlučně vojenská uniforma. Dne 2. prosince roku 1848 se v Olomouci dosavadní císař Ferdinand I. zříká trůnu – na jeho místo nastupuje jeho osmnáctiletý synovec, František Josef I. Knoflík byl pravděpodobně vydán ku příležitosti jmenování císařem roku 1848 Napoleon František Josef Karel Bonaparte ( Napoléon-François-Joseph-Charles Bonaparte) 20. březen 1811 Paříž – 22. červenec 1832 Vídeň. Jediný legitimní syn francouzského císaře Napoleona I., který se měl jako stát jeho nástupcem jako Napoleon II. Při narození dostal titul římský král (roi de Rome), po otcově abdikaci byl pak nazýván princem z Parmy (1814–17). Zemřel ve Vídni jako vévoda zákupský (od roku 1818) na tuberkulózu hrtanu. Napoleon II. měl v Čechách přezdívku Orlík (francouzsky: l’Aiglon = syn orla), kterou však získal posmrtně. Zákupy - Reichstadt Roku 1805 panství převzal arcivévoda Ferdinand Habsburský, o 10 let později jej převzal císař. Habsburkové zde zůstali až do roku 1918. Zajímavé je také období let 1818–1832, kdy zde bylo vytvořeno Zákupské vévodství císařským diplomem pro Napoleona II, přezdívaného Orlík, syna francouzského císaře Napoleona I. Ten se však do Zákup za svého krátkého života nikdy nepodíval. V roce 1848 byl zapsán jako majitel Zákupského panství Leopold II. Toskánský, zastupující Habsburky. Bitva u Lipska 1813 (známá též jako Bitva národů) byla rozhodující a největší bitva napoleonských válek. Odehrála se ve dnech 16. října až 19. října 1813 u německého Lipska. Spojené armády Rakouska, Pruska, Ruska a Švédska v ní rozdrtily podstatně slabší armádu francouzského císaře Napoleona. Ten krátce poté rezignoval a byl umístěn ve vyhnanství na ostrově Elba. Koaličním vojskům velel kníže Karel Filip Schwarzenberg, autorem spojeneckých plánů (v průběhu bitvy ovšem modifikovaných) byl náčelník jeho štábu Josef Václav Radecký z Radče. Knoflík vydaný na památku této bitvy s portréty tří významných spojenců a vítězů bitvy Rakouského císaře Františka I. Ruského cara Alexandra I. a Pruského krále Bedřicha Viléma III. Knoflíků tohoto typu mám ve sbírce více druhů, většina je však zatím neurčená a některé i určené kusy nemají zveřejnitelnou kvalitu. Tímto prosím všechny kteří jsou ochotní poslat popis a fota svých knoflíků o kontaktování na odevni-spinadla@seznam.cz