První pochorobní hledačka.

... aneb když je člověk po nemoci patřičně natěšenej, nezastaví ho ani mouchy, nebo vzrostlá tráva !!

Už jsem měl fakt absťák jak prase. Po 14 dnech hnítí doma, kdy už člověk chvílema z nudy čuměl i na x krát okoukanej Star Trek, zatímco venku bylo povětšinou tak pěkně... a krom toho jsem byl tentokrát sám doma (naši jeli na Říp :D), takže bylo jenom na mě, kam se pojede. I vyrazil jsem opět do svého lesíčka kousek za Brnem, kde už se letos tolikrát zadařilo a zas to bylo docela slušné. Pravda tráva mi tu od minule krapet povyrostla, takže z mávání byla občas docela dřina a i mouchy byly tentokrát nějaké oprsklejší - párkrát se mi mrchy dostaly i za sluneční brýle a repelentu, jímž jsem se zuřivě stříkal pomalu co pět minut, si skoro ani nevšímaly, ale však to sami znáte - jakmile člověku pípne první pěkný nález, zapomene na obtíže a mává jak o život.