Prsten SS a jeho nekalé rejdy

Ahoj Lovci.Můj dnešní příspěvek se trošku vymkne standardnímu pojetí mých raportů, ale věřte ? či ne, tento záhadný příběh se skutečně stal, jako že les je lesem a pole polem.

V neděli jsme se se starými kamarády vydali snad z nostalgie na legendární, tichou a absolutně vyhledanou křižovatku v polích na jihu Čech. První kroky za pumpou vedly po okraji pole, kde se ještě před lety rýžovaly německé odznaky a ostatní suvenýry v neuvěřitelném množství. Dnes je tu léčivý klid a cívka jen sem a tam kvíkne nad signálem nějakého toho alobalu nebo zlomené patrony. Čerstvě ubránované políčko v dohledu u krajnice mě zlákalo ihned. S prvními dvěma nálezy bych se býval spokojil. Svátostka a hned poté smaltovaný odznak PRAG by mě nadchli dokonale. Přišel však kop, který jsem nečekal. Z hlíny na mě vypadl runový germánský prsten zbraní SS. Nebe se zatáhlo a vítr utichl. Prsten si po 68 letech počal vzpomínat na své krvavé orgie, které mu kdysi byly vlastní. Hrozně se ochladilo. Přesunuli jsme se jižněji na poslední neoseté pole u hlavní tepny. Prsten jsem měl v kapse, když z nenadání nastalo překruté vedro a já začal blouznit. Prsten stává pánem situace. V tetelivém vzduchu asfaltky jsem jako fata morganu zahlédl rudý vůz s otevřenými dveřmi, ze kterého vystoupil hrozivý muž a mílovými kroky se k nám přibližoval. V tom přízraku jsem okamžitě poznal známého arch/eo/anděla Michaela, který se jal do nás seknouti svůj Damoklův meč. Syčel slovy: > To si děláte srandu, takhle tady……hledat. A ještě ke všemu takhle u silnice, kde je na vás vidět. No to snad není možný! Takhle ne, takhle ne, to ne!< Okamžitě jsem byl s naprostou jistotou přesvědčený o tom, že mi prsten zatemnil mozek a octli jsme se s detektory místo na poli vedle škarpy plné bordelu uprostřed hradiště na Libici. Zrudly mi oči. Situace se uklidnila, když anděl rozpoznal mého kamaráda, kterého pozdravil, posléze s lehce pozvednutou náladou, leč mrzutý odjel. Byl jsem z moci runového prstenu naprosto zmatený. Nedokázal jsem se vrátit do reality a neustále mě šokovala vize budoucnosti o tom, že nás takhle budou nebeští šlehat svými meči hněvu, jestliže nebudeme hledat pouze v jejich království - organizovaně - pod jejich perutěmi. Prsten jsem vyndal z kapsy a odložil spolu s báglem do auta. Ze vzduchu v tu ránu zmizel jed a mou mysl opět zalil pel života. Byl jsem strašně rád, že jsem se vrátil do reality a v klidu si dohledal šlajsnu vedle škarpy, kde k mé radosti vypadla ještě placička RAD.

Zdraví Löns