Problém poledníků

mapy, dalekohledy a hodinky

Nedávno zde někdo našel dalekohled. A těsně před tím taky. Jeden byl zřejmě pro dělostřelce a jeden možná z teodolitu z vojenského nebo katastrálního mapování. Připomnělo mě to jeden problém, který trápil mořeplavce a dobrodruhy jako my už od starověku a to "Problém poledníků" Leckdo z nás lovců se snaží hledat ztracené poklady podle starých narastrovaných transformovaných map. Proč ne. Určité výsledky zde jsou. A každá mapa už od Ptolemaia je nakreslena v souřadnicovém systému. Tedy v systému rovnoběžek a poledníků. A každý systém má svůj nultý poledník. Ptolemaius ho vložil na ostrov El Hierro (Ferro) na Kanáry, a pak si ho každý stát vkládal různě podle toho jak se mu to hodilo. A právě určení na kterém poledníku se nacházíte se až do 18. století ukázalo jako nesmírně složitý problém. Zeměpisnou šířku námořníci určili lehce astrolábem podle výšky slunce nad horizontem ale co s poledníkem? Na to potřebujete přesné hodinky seřízené podle hodinek na nultém poledníku a nesmí se rozcházet. Jednoduše asi takhle. Jste kdesi v tichém oceáně. Vaše hodinky ukazují 6.00 ráno a zapadá slunce . Tedy víte, že je v Anglii v Greenwich ráno a vy jste na druhé straně zemské koule. Jenže hodinky a později přesné námořní hodinky odolné proti houpání nebyly a námořníci byli v pytli. Některé řešení byli poněkud svérázné a některé ryze praktické. Pokud totiž nemáte na moři přesnou mapu, hrozí Vám že najedete na útes a sežerou vás žraloci. Za mých časů se jednoduše mořeplavci plavil podle pobřeží, na širé moře se pustili jen když viděli v dálce další pevninu. Později se plavili podle rovnoběžek, jednak viděli, že na určité rovnoběžce je ostrov z vodou a jednak viděli, že na dané rovnoběžce nejsou skaliska. Samozřejmě že se snažili určit čas ale výsledky byli nepřesné. V antice to zkoušeli s měsícem, Galileo s Jupiterem, za což si vysloužil inkviziční tribunál, zkoušeli se i přesýpací hodiny. Na lodi byla funkce obraceče hodin. A zapisovalo se obrácení. Přesnost byla přímo úměrná zásobám rumu. Existovala i svérázná řešení. Popíšu jedno velmi odporné. Ve středověku se dost věřilo alchymii. Věřilo se na sympatologický prach. Když jste se řízli, tak se neléčila rána ale strčil se do ohně nůž a tím se vypálila i rána. Co napadlo slovutné vědátory. Než odplula loď tak řízli nožem psa. A pak každý den v poledne na souši strčili nůž do ohně a námořníci na moři zase sledovali jestli chudák pes vyje. Jenže ztroskotání bylo nakonec tolik, že se vypsala tučná odměna, a ta vedla ke zkonstruování přesných námořních hodin panem Harissonem. Měli 250 kg. A tak hodiny spolu s dalekohledy určí přesně vaší polohu až budete hledat poklad a Španělsko by dnes mělo Brazílii. Tak vezměte mapy, hodiny, dalekohledy, detektory a hurá hledat! Odysseus.