Tak a můj prvotní výplod je na světe... 
Příběh pana Jana Ticháčka
Byl bývalým správcem zámeckého parku v Lehotách. Se svou ženou Magdalénou měli celkem čtyři děti. Jana, Františka, Marii a Aničku. SPolečně obývali lesní hájenku v areálu zámeckého parku. Článek je fabulací na základě skutečných historických událostí, jen byla změněna všechna jména a názvy. Nálezy jsou půdovky a předměty vytěžené ze smetiště, které k hájence náleželo. Některé předměty tak ležely půl metru pod zemí více než 70 let.
Hájenka v zámeckém areálu v Lehotách je nevelké stavení s malou, ale útulnou předzahrádkou. Doslova jak dlaň, taková ta zahrádka je. V obíleném stavení je tak akorát místo na spaní, v malé kuchyňce se na kamnech hřeje oběd. Vaří se v mosazném hrnci, který majitel domu i s pokličkou dostal od staré baronky, které se zdál nemoderní. Z chladné vstupní chodby, kde na studené dlažbě stojí keramický hrnec s kysajícím zelím, vede hned patero dveří. Vlevo vstup do obytné části domu, proti vstupním dveřím je vchod do spižírny, vpravo pak dveře do místnosti s vodou, dveře na suchý záchod a v čele úzké chodby jsou dveře do bývalého chlíva, kde bývala i kravka s teletem. V zimě šlo odtud příjemné teplo, které dokázalo zaplnit celý domek.
Je květnové nedělní odpoledne a pan Ticháček, který má na zádech dobrých osm křížků, sedí na zápraží své hájenky. Malý sad naproti jeho domu je obsypán květy. Bílými květy jabloní, do různých odstínů bílé pak zabarvené květy třešní, slivoní a švestek. Už mockrát zažil tuto scenérii, mockrát na větvi největšího stromu v sadu zjara usedl a zazpíval kos. Stejnou písničku už slýchával jeho táta i děda. Letos to zní ale přece jen trochu jinak.
Skončila válka, ta strašná a dlouhá válka. Nebýt však občasných zpráv od fořta, co každé ráno chodí kolem jeho chalupy a drbů, co jeho žena přinese ze vsi, vlastně by se nic pro starého Ticháčka nezměnilo. Na rozdíl od pana barona bylo pro něj rádio luxusem, který si nemohl dovolit, a tak nebýt těch pár kusých zpráv a vzdáleného hlaholu z obce, ani by nevěděl, že je po válce. Byl starý, nemocný a nikoho nezajímal. Byl rád, že mu bylo dovoleno na hájence dožít. To byl jeho luxus. Ale co dnes znamená luxus?
V zámku se ubytovala sovětská armáda, z odlehlých částí parku za nocí mezi stromy poblikávají světla ohňů, na kterých hoří kdysi baronův nábytek, na zámku prý Rusové serou na vzácné podlahy… Vdova Dvořáková říkala, že na zámeckém nádvoří je z rozbitých lustrů a velkých zrcadel v azbuce nápis Da zdrastvujet Stalin! Baron sedí v kriminále, prý kolaboroval s Němci. K čemu jsou mu teď vzácné lovecké trofeje, vysoká škola a pět jazyků, které umí?
Starý Ticháček sedí na zápraží a přemýšlí. Co zbude po nás? Dožiju se příštího jara? Ožení se někdy můj vnuk, který už teď v osmi letech má čtyři dioptrie? Bude mít děti, které stejně jako on budou z jara poslouchat kosí píseň jara?
Dnešní stav hájenky
Železná směska
Výběr nálezů
Detail talíře s hákovým křížem
Detail popisky
13 hlasů
13 hlasů
Komentáře
Na poprvé dobrý !!! 
Vítej v klubu.
Pěkný začátek a zajímavý příběh
Hezký, jsem zvědavý k čemu pan Ticháček nakonec dospěl
Pan Ticháček byl starý moudrý muž, jistě věděl co po něm zbude...to co po nás všech
moc hezké počtení
Velmi pěkně napsáno i nálezy jsou dobré
Pěkný příběh 
Děkuju všem za kladné ohlasy, zasloužíte si pokračování. Osudy osob, budov, artefaktů a vývoj událostí příběhu jsou následující:
Hájenka byla nějaký čas po smrti pana Ticháčka na konci roku 1946 neobývána. Posléze jí ONV v Lehotách pronajalo vysokému funkcionáři Fotbalového svazu. On a následně jeho dcera jí využívali až do 90. let jako rekreační objekt. V 80. letech k ní byla přistavěna ta pofidérní garáž s mancardou na fotografii. Při restitucích musel syn pana barona hájenku vykoupit, dnes chátrá.
Měděný (v příběhu mosazný)hrnec se nenašel, poklice je na fotografii s výběrem nálezů. Je faktem, že měděné nádobí stará paní baronka opravdu Ticháčkům dala, byla to hodná a moudrá žena. Zemřela v Praze na konci roku 1945, a to na zápal plic.
Keramický hrnec se na smetišti opravdu našel. Dle jeho nálezového stavu však soudím, že zelí už v něm nikdy kvasit nebude.
Kamna na kterých Ticháčková vařívávala se dochovala na půdě hájenky. Byla věnována produkci seriálu Vyprávěj a vy je tak můžete vidět na chalupě u babičky rodiny Dvořáků.
Kvetoucí sad je dnes zarostlý, stromy přestárlé. Některé však stále plodí. Díky stínění okolních stromů sem přichází jaro později a opravdu tu z jara pravidelně zpívá kos.
Zámek byl skutečně (jako mnoho jiných) vydrancován Sověty. Kromě tří vagónů, které plně naloženy odjeli na východ jako válečné kořist, byl kompletní inventář zámku spálen, zničen a rozkraden místním obyvatelstvem. V obci se dodnes vypráví, že zámek tehdy přes noc dostal nožičky. Rusové opravdu spálili na hranicích co považovali za nepotřebné, třeba celou knihovnu německy napsaných herbářů, řezy vzácných a letitých stromů apod. Nápis Ať žije Stalin ze sklíček je fakt, rovněž sraní po podlahách.
Baron opravdu seděl za údajnou kolaboraci. V roce 1947 byl však rehabilitován, což mu vzhledem k blížícímu se únoru 1948 bylo platné jako pověstnému mrtvému pověstný zimník. Emigroval tedy s rodinou do USA, jeho syn se pak do Čech vrátil a zámek zrestituoval.
Pan Ticháček měl opravdu čtyři děti a několik vnoučat. Obrýlený chlapec se nikdy neoženil, nikoli však kvůli brýlím (viz.foto výběr nálezů), ale kvůli lehké demenci. Až do jeho nedávné smrti se o něj starala jeho sestra. Se dvěma Ticháčkovými vnoučaty jsem se loni setkal.
Dík za pokračování příběhu.
Pěkné.Není co dodat.
hájenky je škoda ,pekná samota
Pěkné.
Pěkné.
moc pěknej příběh, chválím
Zdar, dobrý.
Velmi pekne napisane, pri citani mi naskocila husia koza. Uplne som sa vcitil do postav pribehu. mam rad ked konkretne mieso, konkretna vec vyrozprava svoj osud. Davam ti palec.
Velice nádherný přízpěvek - fakt se mě líbí
Vážně děkuju za tolik kladných ohlasů. Článek jsem tvořil aby udělal radost a bylo co číst. Můžu slíbit, že i další moje příspěvky budou v podobném duchu. Vím, že většina lidí tady spíše čeká na detektorářské nálezy vzácných mincí a dalších cenůstek. Vycházím-li ale z názvu webu, hledat se dá cokoli a poklad nejsou jen stříbrné a zlaté mince. Jsem rád, že to cítíte podobně. Stejně jako BobPaar di myslím, že zajímavý příběh a radost umí vyprávět i obyčejná vykopaná skoba do zdi, když se umí a chce naslouchat. Na svůj první velký nález detektorem teprve čekám, tedy já a moje kopající žena, a tak první příspěvky budou o takových příbězích, kterých mám ke zpracování ještě spoustu. Takže ať potěší a ať to všem slušným detektorářům pípá ve vysokých tónech a ti ostatní ať zmoudří. Zatím se mějte fajn
Lepší pěknej příběh než fotka jedné mince, ten mi alespon něco dá. Tak piš
Zajímavý čteni 
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.