Povídka

Deštivá louka

Tajemství Deštivé louky.

Na svých toulkách po naší vlasti jsem jednou zajel na Vysočinu,až k hranicím s Rakouskem.Ubytoval jsem se v malém penzionu s kouzelnou hospůdkou a odtud jsem vyrážel na cesty za poznáním s detektorem kovů.

Od majitele jsem dostal běžné informace o okolí a pár rad. Jedna z nich byla , nechoďte na Deštivou louku.

Cesty po lesích a krajích luk se krásně vinuly přírodou , která byla v těch místech takřka netknutá,.

A tak mi ubíhal den za dnem a mně tak nějak začala přitahovat Deštivá louka aniž bych věděl kde je.Pana domácího jsem se ptát nechtěl ,jelikož mi to při ubytování nedoporučil. Ale znáte to,za pár dní se ta myšlenka vtírala čím dál tím víc a já jí byl přímo posedlej.

Až jednoho dne ,pár dní před odjezdem jsem si řekl, přeci neodjedu a nebudu vědět o co jde. Kohokoliv jsem se nenápadně zeptal kde ta louka je tak mi hned říkali nechoď tam, ale nikdo neřekl kam a proč.

Až jednou večer svítily hvězdy jak lampy a měsíc spěl k úplňku jsem vyšel na noční hledačku s detektorem a pořádnou baterkou.Šel jsem polní cestou , kterou jsem šel ve dne snad padesátkrát , ale v noci se cesta maličko stočila do lesa. Ve dne jsem tu odbočku asi přehlédl . Říkám si kam asi vedeš kouzelná cestičko. Proč kouzelná,protože jsem na ní nacházel artefakty a mince , nad kterými by zaplesalo nejedno srdce detektoráře.

Byl jsem tak zabrán do hledání, až jsem zjistil , že jsem na kraji louky , která vypadala jako z pohádky. Louka

plná různých květů, které teď v noci při měsíčním světle působily jako když jste v pohádce. Ale ouha na kraji louky byla zašlá cedule a na ní napsáno , světe drž mně Deštivá louka. V duchu jsem si říkal je to náhoda , nebo mně sem něco přitáhlo ?

V tichosti jsem se rozhlédl a spustil k zemi detektor a vylaďoval na hledání. Při tom se detektor celý chvěl a pískal  jako když mi říká , tady teda ne já chci odtud pryč . No , ale zvědavost mi nedala a já začal s hledáním .

Po krátké chvíli se ozval vysoký a čistý signál a mně bylo jasný , že to bude velká měděná mince , a taky byla.

Když jsem ji vyjmul z hroudy začaly se dít věci. Nebe se zatáhlo a nastala tma jako v pytli. Začaly se ozývat pras

Kající zvuky a střelba.

Byla to mince Marie Terezie I kreutzer  z roku 1760 ražena ve Wídni. Než jsem ji stačil uložit prohnal se okolo mne voják na koni s tasenou šavlí a srazil mne na zem.  V mžiku jich bylo okolo mě asi deset a hned odkud jsem a co to mám v ruce za klacek a co tady dělám a že jsem špion. Následovala osobní prohlídka a já si říkal je to sen nebo skutečnost? Vojáci zde na louce a všichni z doby Marie Terezie . Když jsem moc dobře neodpovídal  skočili po mně a přivázali ke stromu  a že mně zastřelí jako špiona v divném oblečení a se zbraní tedy detektorem ,kterému nerozumněli. Čtyři se postavili do řady , zamířili a padly výstřely.Pak byla tma a ticho  a já seděl pod stromem  s plnou hlavou myšlenek co se to vlastně děje.

Když jsem se za chvíli vzpamatoval popadl jsem detektor a abych se uklidnil začal jsem hledat. Co čert nechtěl  zase signál a já začal divoce hrabat  tušíc , že se pod cívkou nachází GOLD.Nekoukaje na levo ani napravo  dychtíc po minci snad zlaté či prstenu. A jaká radost, když světlo baterky osvítilo krásnou zlatou minci. Radostí se mi roztřásla kolena a na dlani pod světlem baterky jsem chtěl zjistit o jakou minci jde.

Po chvilce prohlížení jsem najednou pocítil na krku chladné ostří meče .Kopanec do boku mně odhodil na kmen stromu .Chlap jak hora hned spustil, kde máš další mince.S vyděšeným pohledem jsem zíral jak se ke mně blíží a chce mně zamordovat. Ve chvilce byl u mě s napřaženým mečem a ťal po mně . Všiml jsem si , že má jedno oko  zavázané a v hrsti moji zlatou minci. A dál už jsem nic nevnímal.

Co se dělo dál je ve hvězdách . Ráno jsem se probudil uprostřed louky a lilo jako z konve. Promočeném a vyděšenej jsem v koutě louky našel stezku , která přešla v cestu a já poznal , že vede k penzionu. Když jsem přišel do penzionu , tak se ozvalo á panáček byl na Deštivý louce. Jdi se převléknout a budeš nám vyprávět,vypadáš hrozně.

Při převlékání do suchého jsem náhodou šáhnul do kapsy mokré blůzy a světe drž mně byly tam dvě mince , jedna měděná a druhá zlatá. Málem jsem omdlel .

Co se.vlastně stalo na louce je ve hvězdách. A jen Deštivá louka ví , ale nepoví.

přezka