Poslední jízda pravého koňáka.

Do koňáckého nebe odešel můj kamarád.

Za zvuku kostelních zvonů a nervózního tlučení koňských podkov o žulovou dlažbu zámeckého návrší byla rakev s ostatky mého kamaráda, srdcového koňáka, usazena na černý kočár. Při hudebním doprovodu se pak celý smuteční průvod odebral uzavřenou částí Litomyšle na Boží pole, kde byl můj kamarád do rodné země pochován. Dlouho jsem nezažil něco tak smutného. Taková spousta lidí, smutek, dojetí. Poslední jízda skvělého člověka a pravého milovníka koní. Těžko se hledají slova. A já se jen tak sebe ptám. Mohli ti koně vědět nebo cítit, že svého pána, kterému mnoho let sloužili a který jim dával tolik své lásky vezou naposledy ? Těžko říct. Do duší koní my nevidíme. Ale je docela možné, že oni o nás lidech vědí víc,než my víme o nich.