Pole kuřáků

ale také šetrných střádalů.

Když jsem kopl první víčko z fáje, tak jsem jej jen mrzutě vložil do sáčku a čekal v naději, že následný kop bude nějaké kolečko. Vždyť naposled se již smůla protrhla a byť byly ty měďáčky dost jeté, přece jen padly.. Ale ouha, píply jen nějaké ty drobnosti - polámané křížky, zlomená psí známka a ještě nějaké ty další prkotinky. Pak padl koníček - invalida na zadní, což mi pozvedlo náladu a naději na něco lepšího. Pěkný odznáček - přívěsek ve tvaru podkůvky a to už jsem byl spokojený a říkal si, že i kdyby už nic jiného nepadlo, tak je to dobré. A najednou další fája,pak zase a nakonec čtvrtá. Pak velký koláč - ale bohužel - je nábytkové kování. A tož stačí - říkal jsem si a asi po dvou a půl hodinách brouzdání po čerstvě zpodmítaném úrodném poli jsem zamířil k autu. Po cestě zpět jsem "natrefil" na několik plomb, celkem pěkný knoflíček, jakýsi emblémek a dva kroužky, ze kterých se nakonec vyklubal pěkný mosazný prstýnek - zdobený. Spokojený - ovšem opět bez jediného kolečka - jsem dorazil domů. A tak musím konstatovat, že ti naši sedláci byli zřejmě vášnivými kuřáky, ale také asi pečlivými střádaly, kteří sebou do polí nenosili ani ty měděné drobáky, kterými by mně mohli radost znásobit. Doma jsem vše pečlivě očistil, vypulíroval a zde to předkládám.