Poklad na stříbrném jezeře

Je prakticky úplný začátek roku 2020 a mě končí 3-týdenní dovolená. Ráno naměřím -7°C, jářku..., to bude den jak malovaný.

Jak ztrávit nejlépe poslední den mé dovolené je předem jasné. Ačkoliv celý týden mrzne, béřu na záda ráno batoh s vidinou krásného dne v přírodě. Stejný názor o konci studentského volna má i můj 18-ti letý syn a tak samozřejmě přibalujem kotlík, nějaký proviant a s vidinou pěkně prožitého dne vyrážíme společně s věrnou psí kamarádkou na Orlík.

Místo je určeno již od včerejšího dne a tak se cílem našeho jednodenního trampingu stavájí milované Červenské proudy, jež byly po staletí nejkrásnější částí středního Povltaví a pro nás mají skutečně neobyčejné kouzlo a cítíme se tam strašně fajn. Vždyť synátor tam ve svých 5 letech propadl vášni zvané rybolov.

Bylo opravdu nádherně, k obědu přišla k chuti vroucí hovězí polévka, nějaké pivko a v závěru dne špekáček. Teď již musí přijít pro čtenáře, kteří dočetli až sem, zmíněná informace o pokladu. Snad mnohé zklamu, ale oním pokladem na našem stříbrném jezeře nebylo ani zlato, stříbro či snad démanty.

Tím skutečným pokladem pro mě je to, že můj dnes již dospělý syn tráví velkou část svého volného času se mnou v přírodě a to takřka od svého narození. I když by měl snad, jak je dnes běžnější, sedět u „plejstejšnu“, mobilu či snad u bedny - vybral si tuto cestu a já jsem za to pánu bohu vděčný.

A proč Vám tohle tady vše píšu? Je začátek roku a mnozí si dávají různá předsevzetí o tom, jak začnou cvičit, přestanou kouřit a pod. Já se vždy držel jen jedné věci - být hodný na své děti a každičký den jim projevovat svou lásku. A věřte mi nebo ne - 100x Vám to vše vrátí a hlavně s pokročilým věkem si tohle vše uvědomíte silněji.

Tak se nezlobte, že se poklad nekoná a dovolte mi popřát do přicházejícího roku hodně zdraví a štěstí. Roman

Ústí zátoky Komín.

To sem tedy já ale ze zadu :-)

Nějaká ta skaliska nad vodou.

Syn hlídá polévku.

Nějaká ta skaliska pod vodou.

Pomalu směřujeme k domovu.

Dnešní místo v původním znění.