Podivný sen.

který se nezdál.

Ahoj Lovci a Lovkyně Po nějaké době jsem opět zde.Můj další příspěvek jsem se rozhodl podat formou příběhu,který se stát mohl i nemusel. Na jedné z mých četných výprav jsem navštívil také povrchové středověké doly na stříbro.Nebyl jsem tam poprvé ,ale nějaký vetší úspěch jsem zatím nezaznamenal.Doly jsou z období 13 až 15 století.Potuloval jsem se po dolech již hodnou chvíli,zem byla rozryta podélnými rýhami,některé jsou hluboké kolem deseti metrů,tak byla žíla místy hluboká.Jakoby nějaké obrovské monstrum rozrylo tyto rýhy, které se táhly několik set metrů svým obrovským drápem.Slunce chvílemi připalovalo,vzduch se tetelil žárem,ani živáčka nebylo slyšet.Jakoby by příroda v tom tepelným pekle najednou usnula. Spustil jsem se na dno jedné z děr kde byl příjemný chládek,usedl na pařeza a ni nevím jak se to stalo jsem znaven usnul.Probudil mě divný chlad,kolem se převalovaly cáry mlhy, do těla mě lezla podivná zima a v tom se z mlhy vynořovaly podivné postavy v dlouhých halenách a s kápí na hlavě.Překvapeně jsem pozoroval tento podivný jev a s překvapením jsem v postavách poznával středověké horníky.Každý z nich nesl v ruce hornické nářadí,různé majzlíky,kladívka,,jeden měl cosi jako motyku,mnoho jich neslo sochory,páčidla různých velikostí.Bez jediného slova se postupně rozdělili na svá důlní díla a začali s prací.Jeden z nich se ocitl vedle mě a s velkým překvapení si mě prohlížel.Ani jsem se mu nedivil,chlap podivně oblečený v zelených "šatech" s jakousi zahnutou holí, která byla opřená vedle mne.Po chvíli přemýšlení,asi překonával bázeň, mi podal ruku a jakousi staročeštinou mi řekl :jmenuji se Janek a pocházím z nedaleké vesnice.Trvalo mě delší dobu než jsem mu jakž takž rozuměl,když začal vyprávět o svém bídném životě.On a jeho druhové pracovali pro pána ,který sídlil na nedalekém hradě a pěkně bohatnul z jejich těžké dřiny a strádání.Hovořil o jejich těžkém osudu,živoření ve vesnici,nemocech,válkách a o životě bez budoucnosti.Z lítostí jsem se díval na ty lidské trosky, které měli být lidmi,na jejich zapadlé oči ze kterých čišela beznaděj a strach.Po delším tichu, které nastalo se mi svěřil, že nedávno ztratil malý váček s pár haléři a s prstýnkem, který mu před smrtí darovala jeho žena.Zůstalo mu na krku pět dětí, ztráta každé mince,sic malé hodnoty je pro ně citelná.Žena mu umřela na tehdejší metlu lidstva MOR.Víc než mince litoval ztráty prstenu,hodnotu měl nevalnou,přec to byla památka na jeho ženu.Bylo to někde tímhle směrem a mách rukou v tu stranu.Z ničeho nic mě začalo pálit temeno na hlavě,nechápal jsem co se děje.Postupně se mi začal vybavovat ten tajemný sen,byl to vůbec sen,nebo skutečnost?Po chvíli jsem se zvedl a jako by nějaká neviditelná síla mě směřovala na nenápadnou úzkou stezku,která se vinula mezi stromy.Po několika metrech zazněl pěkný signál.Po odkopnutí několika centimetrů půdy na mě vykoukl prsten,skusmo jsem přejel ještě nad dírou opět signál.Opatrně jsem přesíval hlínu na dlani,najednou malá mince a další dvě.V hlavě se mihla opovážlivá myšlenka, že by depůtek? A byl tam,celkem jsem vytáhl 15 jednostranných mincí,haléřů.V tu chvíli jsem ztuhl,přesně o tomhle se mně zdál ten sen?Dodneška vzpomínám na tu osobu ,která tyto mince ztratila,ale kdo to byl už se nikdo nikdy nedozví. Tak ať se daří Duran.

Nečištěno

Nedávný nález.