Po předkrmu hlavní chod

Minulost a současnost

V malém předkrmu jsem slíbil, že až bude pro náš koníček nepohodlí a slota, tak popíšu, jak se dostal detektor Coinmaster do naší rodiny. To vám bylo tak… Můj taťka měl (a stále má) moc rád historii, hodně o ní přečetl a pak už chyběl jen malý krůček k tomu, aby mohl kousek nějaké té historie i držet v ruce a těšit se z ní. Takže zkraje let osmdesátých začal pátrat, jak získat v tehdejší ČSSR detektor kovů. Jedna z možností byla armáda, ale ukázalo se, že na to musely být velké konexe. A tímto směrem je taťka bohužel neměl. Díky své práci měl ale dobré kontakty na PZO, tedy na Podnik Zahraničního Obchodu. A protože v dobách socialistických se oplácela služba službou, šedá ekonomika fungovala na principu – já pomůžu/zařídím/seženu tobě a až budu potřebovat, ty mi to oplatíš - připravil se plán importu. Nějakou dobu to trvalo, jeden musel být dost opatrný, aby mu nepřišili něco protistátního. Ale podařilo se. Do naší země se Coinmaster dostal přes Polskou lidovou republiku s průvodkou – detektor kovových částic v marmeládových směsích. (Z dnešního pohledu mi to přijde dosti absurdní.) Do zpracovatelské fabriky ovšem nikdy nedorazil, stejně o něm neměli ani tušení, ze skladu PZO putoval pečlivě zabalený s taťkou v zrzavé Škodě 105 S domů. Bohužel v době, kdy taťulda začal prohánět detektor v temných lesích a na nočních loukách, já už měl starosti s holkama, alkoholem a tak. Takže mě to tak trochu minulo, i když nějaké ty výlety za historií byly. Jak šel čas, holek i alkoholu bylo už dost, a tak jsem si jednoho dne půjčil Coinmastera a návod. A zjistil jsem, že mě to baví. Pak jsem si půjčil výrazně mladší a modernější model od Cscopu 440XD (jen mě štvala absence ovladače hlasitosti, po přelepení reproduktoru několika vrstvami izolačky to bylo lepší ale stejně jsem nakonec mašinku rozebral a přimontoval potenciometr před reproduktor) a vida, bavilo mě to ještě víc. Tak jsem si koupil Fíšu F 22, abych měl vlastní detík…. no a dotáhl jsem to až na Noxe. Jak snadné je podlehnout a propadnout novému koníčku…. Kdybych měl Coinmasteru něco vytknout, tak to bude ergonometrie. Absence loketní opěrky a vysoká hmotnost (vše kovové a baští čtyři malé buřty, tzn. 4 baterie typu R14 velikost C) mi pokaždé přivodila předloktí motokrosaře po tréninku. Napuchlé a bolavé. Špatný úhel rukojeti jsem chtěl upravit, jenže to znamenalo dostat se pod „základní desku“ a ještě sundat všechny ovladače. Jinak se k uchycení rukojeti nedalo dostat. Upřímně řečeno, jsem manuálně zdatný ale na tohle jsem se necítil. Riziko, že se mi ulomí kontakt na některém potenciometru bylo příliš velké. Co musím na Coinmasteru vyzdvihnout, je velmi slušný dosah, diskriminace a obecně všechny funkce analogového přístroje. K detektoru je ještě jedna velká cívka, ale s tou to bylo ještě větší utrpení než se základní. Coinmaster je stále plně funkční, ale taťka už s ním dlouho nebyl. Až loni jsem taťku vytáhl na procházku a „náhodou“ jsem měl svůj detík. A pak se stačilo pochlubit nějakými těmi nálezy a už bylo jasné, že budu muset k taťuldovým kulatinám přivézt něco moderního a hlavně lehkého. Takže mě na jaře čekají procházky se starým pánem vlídným terénem. Už se těším. Krásné nálezy všem, co hledají. Ať to pípá. Prospektor