Pětatřicátníci

Tak jsem po nálezu knoflíku s pětatřicítkou , trošku zalovil v minulosti a najednou tu byl článek.

Ahoj Lovci a Lovkyně ,

asi se mnohému z vás povedlo kopnout knoflík s číslem , nedávno jsem kopnul knoflík s pětatřicítkou a nedalo mi a trošku jsem zapátral , nejen na netu ,ale i přímo s těmi povolanými. Z nasbíraných informací vzniknul článek a tak doufám , že nebude nudit.

„Vytrváme dokud nezvítězíme!“

Heslo pětatřicátníků na plukovním praporu.

Pluk , později označený číslem 35 , byl založen dekretem Leopolda I. dne 8. 1. 1683. Během tří set let své existence se zúčastnil 72 tažení a více než 60 bitev.

Bylo to v době, kdy Evropa byla ohrožena tureckým náporem. Dějiny pluku jsou velmi bohaté. Za válečné protivníky měli téměř  všechny evropské národy. Pluk bojoval proti Turkům, Francouzům, v Itálii, na Balkáně, ve Španělsku, v Německu a Holandsku. Jejich činy si zaslouží, aby v historii byly zachovány. Je dlouhá řada jmen válečného dění, a proto si připomeňme ta nejdůležitější:

8. 1. 1683 založení pluku, v témže roce zasáhl úspěšně do bojů při obraně Vídně, 1688 dobytí Bělehradu, v dalších bitvách v Uhřích, 1695 dobytí Casahy v Piemontě v Itálii, 1700 bitva u Turína, 1707 dobytí Neapole a jejího království, 1710 bitva u Saracossy ve Španělsku, několik let v Uhřích. 1717 dobytí Bělehradu pod Evženem Savojským, 1733 bitva u Parmy v Itálii, 1742 bitva u Čáslavě, 1746 u Rocouru v Nizozemí, 1756 u Lovosic, 1757 bitva u Prahy a bitva u Kolína , 1761 dobytí Svídnice ve Slezsku , 1789 dobytí Bělehradu s gen. Laudonem, 1793 bitva u Neewinden v Nizozemí, 1799 bitva u Curychu ve Švýcarsku, 1761 dobyté Svídnice ve Slezsku, 1809 bitva u Asper, 1813 bitva u Drážďan, kterých 35. p. pl. dobyl, v témže roce v bitvě u Chlumce a toho roku ještě v bitvě národů u Lipska. 1821 pluk v Piemontu v Itálii. 1835 požár věže kostela sv.Bartoloměje v Plzni při kterém aktivně pomáhali hasit a zachránili tuto památku pro další generace.

1848-49 obléhání pevnosti Komárna, 1859 bitva u Solferina v Itálii, 1864 pluk v Dánsku, 1866 srážka u Jičína, v témže roce pak v bitvě u Králového Hradce, 1882 v Krivošiji a v Hercegovině, pak byl mír od válek, až teprve v r. 1914 byl porušen. 19. 8. 1914 se Plzeň rozloučila s 35. p. pl., který odjel na ruskou frontu. 28. 8. 1914 v bitvě u Tomašova, kde 50% mužstva se dostalo do ruského zajetí. V březnu 1917 pluk obsadil úsek Augustovka-Koniuchy-Travotluky- v dálce se bělal Zborov. 2. 7. 1917 bitva u Zborova, v níž se plzeňští hoši vzdávali čs. legionářům. Pluk měl nejvíce vojáků v ruském zajetí. Rakouské velení se divilo, že tolikráte osvědčená udatnost 35. p. pl. tentokráte selhala. Šli tam, kde bylo jejich místo, do řad čs. legionářů. Na pětatřicátníky bylo od té doby rakouskými mocipány hleděno jako na zrádce.

Zbylí pětatřicátníci byli posláni r. 1917 do Tridentu, pak do Rovereta. Potom nově utvořený pluk na frontu Monte Spil a Monte Corno, kde po italské ofensivě přišli do italského zajetí, kde jako Češi byli dáni do italské domobrany. Před tím, 13. 9. 1918 dle rozhodnutí minist. války, byl utvořen další čs. Legionářský pluk, který dostal číslo 35. pluk utvořen v ital. městě Foligno a tento přívlastek zůstal pluku dodnes. V říjnu 1918 se dostal legion. pluk na italskou frontu v „Colli Berici, Sesanu, St. Germanu dei Berici a v Compelungu, kde se zúčastnil bitev s nepřítelem. S Itálií se pluk rozloučil 8. 12. 1918 v Padově, přehlídkou při níž byl předán pluku prapor. Slavnosti se zúčastnil italský král Viktor Emanuel III. Ta se tehdy králi a vojenským představeným tak líbila, že ji musili opakovati dvakrát. Slovensko v nové republice zůstávalo stále neosvobozeno a Poláci obsadili Těšínsko. Tato kritická situace urychlila převoz pluku z Itálie rovnou na Slovensko, kamž pluk přijel 31. 12. 1918. Tam se pluk rozdělil. I. prapor přidělen do Košic, II. A III. prapor byl dán k dispozici veliteli Těšínského úseku pplk. Šnejdárkovi z franc. legií. Tam se II. A III. prapor zúčastnil 30. 1. 1919 bitvy u Skočova, kde pětatřicátníci bojovali úspěšně. Výročí této bitvy bylo ustanoveno za plukovní svátek. Po této vítězné bitvě se pluk vrátil na Slovensko, kde se zúčastnil celé řady bojů s Maďary za osvobození Slovenska. Italští legionáři vykonali na Slovensku velký kus práce, v některých dobách celá tíha válečného nebezpečí spočívala na nich. Celý čas byli na frontě a zúčastnili se všech bojů, v nichž měli velké ztráty. 21. 2. 1920 v Lučenci 35. p. pl. Ital. legií sloučil s domácím 35. p. pl. a navrátil se do Plzně.

II. prapor byl detašován do Kladna, kde zůstal až do r. 1928. V r. 1929 byl převelen do Kralovic, kde zůstal až do r. 1937, odkud přeložen k pluku do Klatov, kde se postupně soustřeďoval celý 35. p. pl., kterým tam zůstal do konce března 1939.

Za první čs. republiky rozdávali pětatřicátníci radost plnými doušky jak Plzeňanům, tak i Klatovanům. To bylo koncertů v parcích, náměstích a zahradních restaurací, nechyběly ani plesy, bály. V květnu 1938 byla blesková částečná mobilizace na ochranu hranic. Pětatřicátníci byli mezi prvními na hranicích včas. 22. 9. 1938 byli pětatřicátníci na hranicích a v určených pásmech opět, na základě vyhlášení všeobecné mobilizace. Za německé okupace řada jich odešla do zahraničních armád, mnoho se jich zapojilo do domácího odboje a mnoho to zaplatilo svými životy. Mezi nimi též poslední velitel 35. p. pl., plk. Rudolf Bělín – francouzský legionář, který s ostatními příslušníky pluky ze skupiny Obrany národa byl popraven. Po II. Světové válce byl pluk v Klatovech, pak v Domažlicích, kde pak skončil po r. 1952.

Dne 24. 1. 1969 stačily 2 vteřiny k tomu, aby výbuchem 1350 kg trhavin zmizela v prachu a dýmu 140 let stará empirová kasárna pětatřicátníků. Tisíce občanů Plzně sledovalo jejich zánik. Mezi nimi bylo i mnoho přísluš. býv. p. pl. č. 35 a všem jistě táhly hlavou vzpomínky na generace těch, kteří odtud odcházeli na bojiště, odkud se již mnohý z nich nevrátil.  V paměti své i občanů města Plzně vzpomínku na ten svůj populární pěší regiment. č. 35, pro který Karel Hašler už v prvé světové válce složil nestárnoucí pochod „Pětatřicátníci chlapci jako květ…

Děkuji za informace panu plk. Otakaru Lichtenbergovi  nynějšímu manažerovi Kapely 35. pěšího pluku.

http://www.kapela35.websnadno.cz/Historie-35-pesiho-pluku-a-kasaren.html

tak to je ten knoflík , stav sice nic moc , ale mě velmi potěšil

štítek jsem bohužel nenašel , je kolegovo

píseň od Hašlera jednoho z pětatřicátníků

Pětatřicátníci na cvičení na skalce nad Prachaticemi 1900