Pánové, to je stroj

Sobotní poklad

V sobotu jsem se s kamarádem vypravil na hledačku. Většinou jezdíme tam, kam nás auto zaveze a je tam posekáno nebo nezaseto. Objevili jsme hezkou louku, v půlce cesta, a uprostřed dva stromy. Hned po příjezdu mě kamarád ubezpečil, že pod jedním z nich je poklad. Zasmáli jsme se tomu a vyrazili. Začal jsem kopat luční klasiku - víčko od piva, nějaký sprej, staré pouzdro od ochrany před alimentačními poplatky atd. Když jsem se dostal do stínu jednoho ze stromů, kamarád se pohyboval už na druhé straně louky. Přišel pěkný signál s ID, které většinou označuje nějakou mincičku, ale byl takový silnější. Už jsem se začínal radovat. Opatrně jsem vyřízl drn, hrábl rýčkem do země a signál stále na místě. Hrábl jsem hlouběji a cíl stále v nedohlednu. Protože jsem byl ve stínu stromu a země byla relativně měkká, rozhodl jsem se, že cíl vyhrabu. Mám krátký rýč fiskars. Když jsem ho do díry potopil k ohybu na násadě, začal jsem pochybovat o správnosti mého rozhodnutí. Chtěl jsem zavolat kamaráda, ale bohužel zatím zmizel za horizont a měl vypnuté vyzvánění. Hrabal jsem tedy dál. Když mi začala konečně v díře pípat dohledávačka, vila se mi nová energie do těla. Po pár hrábnutích jsem narazil na kov. Opatrně jsem odhraboval hlínu, až jsem odkryl podlouhlý předmět, který měl v u strany oblý výstupek. Už jsem si představoval nějakou pušku. Mezitím dorazil kamarád, který obešel celou louku a divil se, proč jsem stále 10 metrů od auta. Společnými silami jsme díru rozšířili. Nyní jsem pušku už mohl vyloučit, předmět byl příliš široký. Opatrně jsem odhrabal zeminu z celé plochy předmětu. No, puška se proměnila v rozšláplý hrnec a výstupek byl ouško. Kamarád se docela bavil, já sebral poslední zbytky sil, zahrnul díru, zamačkal zpátky dny a jeli jsme pryč. Na závěr bych dodal, že se nade mnou asi slitoval patron hledačů a na dalším poli mi nadělil můj první Gold �