Památník Otty Wolfa

Příběh chlapce, jehož příběh se dá srovnávat se slavným příběhem Anny Frankové.

Otto Wolf se narodil v Mohelnici 5. června 1927. Jeho rodiče byli věřící židé. Wolfovi se hrdě hlásili k české národnosti a to i v tehdy převážně německé Mohelnici. Otto i jeho sestra Felicitas a starší bratr Kurt cvičili s Sokole a chodili do české školy. Německá okupace je zastihla v Olomouci, odkud se přestěhovali do Tršic. V červnu 1942 dostali povolání do transportu. K nástupu do soustřeďovacího místa se sice vydali, ale večer se tajně vrátili do lesa poblíž Tršic, kde měli připraven ukryt. Poté se až do konce války skrývali v Tršících a okolí; v létě v lesních bunkrech a v zimě v dřevěné boudě nebo na půdách. Téměř plné tři roky přežívali v těchto těžkých podmínkách díky pochopení a odvaze a svých známých. Od prvního dne ukrývání si Otto psal deník, kde pravidelně zapisoval informace o stravě a počasí, ale také společné prožitky, příhody, obavy a naděje. Jeho zápisy jsou ojedinělým a důležitým dokumentem o soužití židů a křesťanů v době nacistické okupace. Zatímco Ottovy rodiče i setra přežili, on sám byl nešťastnou náhodou dopaden a popraven pár dnů před koncem války. I přes kruté mučení nikdy neprozradil své jméno, ani úkryt svých rodičů či dobrodince, kteří Wolfovým pomáhali. Deník Otty Wolfa je z mnoha pohledů srovnatelný s Deníkem Anny Frankové. Anně bylo 13 let když začala psát, Ottovi 15, oba svůj deník začínají psát v létě roku 1942, oba zahynuli těsně před koncem války atp. Zásadní rozdíl spočívá to, že Deník Anny Frankové byl vydán po skončení druhé světové války, roce 1947 a brzy následovaly další vydání a překlady do mnoha jazyků, které rozšířily proslulost jejího díla doslova po celém světě. Deník Otty Wolfa však u nás, přes veškeré snahy a úsilí, vyjít nemohl. Zklamaná Ottova sestra Felicitas se vystěhovala v roce 1968 do USA, rukopis vzala s sebou a věnovala jej do muzea holocaustu ve Washingtonu. K památníku vede lesní cesta, doporučuji jako výlet na kole, kdo je z Olomouce a okolí.