Závidím ti to nadšení.
Vono s jídlem roste chuť a člověk se tak nějak nabaží.
Ale měl jsem to úplně stejný.
Pole mě baví,páč sou tam nálezy.Les mě baví páč může přijít překvapení.
Rozhodně jsem se za 8 let hodně naučil.
Aáá vo tom to je.
Objevení kouzla hledání
Rád bych se s Vámi podělil o můj začátek s tímto koníčkem. Jen tak :)
Ahojte,
rád bych Vám zde v článku popsal, jak mě tento nádherný koníček naprosto pohltil. Předem chci říct, že čtení mého příběhu zkušené hledače asi nijak neobohatí o nové informace, půjde prostě o popis toho, jak hledání historie dostalo další osobu. Kdo má čas a chce cítit moji radost, ať čte dál.
Když jsem byl malé děcko, tak jsme jednou na políčku za barákem s kámošem viděli dvojici s detektorem. Hned jsme se k nim přidali a obdivovali každý nález, který ze země dostali. Nevím, jestli byla tato dvojice z nás otravných děcek nějak unešená, my však byli naprosto. Cožeeee odznak z 2.svět války? Mince z Rakouska Uherska? Jak může někdo pěstovat řepu na místě, kde jsou takovéto poklady? Neuvěřitelné…
Od této vzpomínky uplynulo 15 let, po které jsem se s detektorem nesetkal, ale v paměti jsem ji měl a až budu velký si určitě si detektor pořídím, říkal jsem si.
Letos v červnu jsem se konečně odhodlal a rozhodl se, že si ho na víkend půjčím a vyzkouším co najdu. Řekl jsem své přítelkyni, že jestli za ten víkend najdu nějakou minci u nás v lese, tak si detektor koupím. Jestli ne, tak nic. V pátek jsem si zašel do prodejny půjčit jeden, doma hned vzal do ruky rýč a vyrazil do lesa s očekáváním jako prase. Hned jak jsem tam vlezl, furt to jenom pípalo a já kopal a kopal… samé železo, občas plechovka, vršek od piva a já nadřený jak kůň…jsem si musel zajít pro pivko a pořádně to promyslet. Asi po dvou hodinách jsem pochopil, že železo nemá smysl kopat. Vždy to byl totálně rezavý kousek čehosi a pípalo to pořád stejně, takže první velký objev � Ono se dá poznat podle toho jak to pípá, že je to železo a to já kopat nebudu!! Opět jsem se cítil velice silný a kopal a kopal a další velký objev – ten zku*vený alobal se dá taky poznat!!
Takže s tváří profíka, který už našel aspoň tři truhly narvané zlatem, jsem dál hledal a s grácií přecházel všechno co nepípalo aspoň číslem 55. Vydržel jsem to další tři hodiny, ale úspěch se nekonal. Přišel jsem domů s plnou kapsou bordelu. Nicméně, první neúspěch mě nemůže přece odradit, zítra tomu dám celý den a není možné aby mincátko nepadlo!
V sobotu ráno do batůžku nějaké to pivečko, sváča, vzal jsem svoje dva psy a dokonce se k nám přidala i kočka a šli jsme. Vymyslel jsem postup, jak nejefektivněji kopat. Takže když to pípá s vysokým číslem tak rýčkem kolem toho vysekám kruh, tento celý kruh podeberu, a přenesu na předem vyčištěné místo, na kterém nic nepípá. Pak zkusím, jestli je předmět uvnitř mého kusu hlíny a když ano, postupně tento kruh rozděluji až je předmět v tak malém kousku země, ve kterém ho už snadno najdu. Jsem génius!! Zkrátil jsem kopání asi na polovinu času a námahy. Opravdu jsem se zamiloval do pocitu, který nastane v okamžiku, kdy vím, že předmět je v této malé hromádce a stačí ji prohrábnout rukou a zjistit co to je. Vždycky jsem se nadechl a s tlukotem srdce doufal, že je to mince….ale nic…celý den opět nic. Nejlepší, co jsem našel bylo pár nábojnic a kulek a jedna docela zachovalá motyka. Večer po návratu jsem měl docela depku z toho, že na tento koníček je asi už pozdě. Logicky jsem začal uvažovat…detektor se u nás dá koupit už skoro 30 let. V Česku je tisíce hledačů a ty mince z té země pouze ubývají, takže je to prostě vysbírané ☹
V neděli už se mi ani nechtělo hledat a přítelkyně říkala, že bychom mohli neděli strávit spolu. Ale po obědě se mi rozleželo v hlavě, že zítra detektor vracím a pokud dnes nepůjdu a něco nenajdu, tak si detektor nekoupím a tím pro mě tento koníček končí. Musím. Musím jít a něco najít!
Na okraj lesa kašlu, tam lidi vyhazují bordel. Já potřebuju najít něco, co někdo ztratil a ne vyhodil!
Za pár hodin jsem měl jednu šokovou situaci, kdy jsem prohrábl hromádku a vypadlo kolečko. Ztuhl jsem, tep 180, že by konečně ???? Ne ☹ Knoflík… o kousek dál druhý a navíc ani nebyly hezké.
Ovšem toto všechno byla pouze zkouška mojí odhodlanosti, protože jak jistě tušíte, ono to nakonec přišlo � Kdybych skončil tady tím knoflíkem svůj příběh, asi by to byla nejhorší pohádka ever.
Pocit, jaký jsem zažil, když jsem v hlíně opravdu uviděl minci zatím nemůžu přirovnat k ničemu co jsem zažil. Bylo to tak něco nádherného, uspokojujícího a objevného, že jsem si v agónii lehl na záda a smál se na celý les s mým prvním pokladem v ruce. Byla malá, černá a vůbec nešlo poznat co to je, ale bylo mi to jedno. Dokázal jsem to a osud mě odměnil za mou vytrvalost. V ten okamžik jsem věděl, že mám nový koníček a co bylo nejlepší, ona tam byla ještě jedna � 5cm hluboko hezky pod dubem. Asi 10 minut jsem jenom seděl a snažil se poznat co to je za mince. Dřív jsem mince sbíral a kdybych jednou fakt hodně nutně nepotřeboval jet na fesťák a neprodal svoji sbírku kámošovi, určitě bych je sbíral do teď � První byl 20h z první republiky a druhý nacistický drobák. Obojí ražené v roce 1937. Začal jsem si představovat kdo je tady asi ztratil. Němec, nebo Čech? Bylo před válkou a on netušil co se na svět řítí, nebo byla válka a on je tady vytratil ve spěchu když utíkal?
Fascinován zážitkem, který ve mně zůstal jsem šel domů a hrdě položil obě mince na stůl. Přítelkyně se na mě podívala takovým tím pohledem, při kterém si uvědomila, že mě teď celé léto neuvidí…
Hned jsem si objednal detektor a jakmile přišel hned šup do lesa a po dvou hodnách BUM. Krejcar Marie Terezie. Najít minci, kterou před 250 lety někdo ztratil byl neskutečný pocit. Další den jen o kousek dál další dvě mince z 19.stol. Na tomto místě jsem za týden našel asi 10 mincí z období Rakouska Uherska a první republiky. Musela tudy vést dřív cesta nebo něco.
Za nejkrásnější minci, se kterou se platilo na našem území, jsem vždy považoval Pražský groš. A jelikož mě osud za mou božskou trpělivost z prvního víkendu chtěl asi opravdu odměnit asi po měsíci od pořízení detektoru jsem ho opravdu našel. To jsem si připadal opravdu jako ve snu. Minci, kterou tady na tom místě ztratil někdo, kdo žil za Karla IV? 100m od domu, kde bydlím? To mě fakt po*er záda.
Dnes je to dva měsíce, co jsem si detektor koupil a musím říct, že mě tento koníček naplňuje tak velkou radostí…vždy mě bavilo hledat hřiby i když jsem je nejedl, lovit mušle v moři, prozkoumávat půdu ve starém domě mojí stařenky, když ještě žila. Tento koníček však toto uspokojení z hledání pokladů posunul na úplně jinou rovinu. Dal mi možnost reálně nacházet věci, které jsou pro mě opravdovými poklady a navíc v tak krásném prostředí jako je les, kam jsem stejně každý den chodil venčit psy.
Do dnešního dne mám nalezených asi 20 mincí a to jsem zatím nebyl nikde jinde než v lese u kterého bydlím. Dostal jsem se zatím asi 500m od domu a mám před sebou celý obrovský neprozkoumaný les, ve kterém toho můžu ještě tolik najít. Místa, na kterých jsem mince našel mám v paměti samozřejmě a tvoří téměř souvislou linku, která vede po hřebeni kopce. Dnešní cesta vede úplně stejným směrem, ale je asi o 50m vedle. Samozřejmě mám nejradši mince z dob dávno minulých, ale i včerejší nález šesti socialistických korun a haléřů velice potěšil. Někdo tam omylem vysypal kapsu a neměl pak na pivo �. V budoucnu chci zkusit určitě i nějaké pole a taky vyjet někam dál za poklady, ale dokud to padá tak blízko domu, asi tady chvilku vydržím. Taky doufám, že mi padne nějaký zajímavý artefakt, až na pár knoflíků jsem zatím žádný nenašel.
A co bych chtěl taky zmínit je to, že jsem nadšený z toho, jak skvělý server lovecpokladů je. Je super, že tady na jednom místě můžu diskutovat, psát články a získávat tolik nových informací zadarmo. Za toto díky celé Vaší komunitě!
Takže asi tolik z mého příběhu. Kdo se dočetl až sem, tomu děkuji, je příjemné se s někým podělit o mé zkušenosti a zážitky. Doufám, že ode dneška za rok budu mít mnohem více zážitků o které se s Vámi třeba zase podělím �
Mějte se dobře a co jiného Vám přát než – hodně štěstí !
Ondřej
Komentáře
Napínavý, takhle nějak to probíhalo u mě .
Akorát blbnu, už si i nahlas povídám sám se sebou, to dřív nebejvalo
Ondro díky za pěkný počtení, nováčky jsme asi tak stejně dlouho a stejné to bylo i u mě ... dokonce s prvníma sockačkama, který jsem zabahněný i políbíla v očekávání přinejmenším stříbrných.... a místo motyky - já kladivo :D Zprvní půlky stříbrňáku jsem si téměř cvrkla :) Tak přeju ať nám to dlouho vydrží a ať to pípá
Hezké psaní,jinak to snad asi ani nešlo,myslím,že tím prošel skoro každej,ať se daří
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.