tak to je za palec,já železo už ani nekopu
Není nožík, jako nožík.
Člověk nikdy neví, co se pod rzí ukrývá.
Jistě všichni znáte ty všetečné otázky přátel "tak jaký poklad si našel ?" a spousty dalšího vyptávání i podivování. Tak se tedy stalo, že jsem na rodinné procházce lesem, strkal do kapsy všechno, aby žena s kamarádkou viděly poklad. Během hodinky padlo pár hřebů, jedna šipka rozpadlá a pod pařezem nožík, tedy spíše torza všeho jmenovaného. Bylo však čím se chlubit! Popravdě opovrhovaly obě onou rzí, nicméně soucitné úsměvy a pochvala byla. Inu obě i s dětmi jsem přeci vyvezl, tak se sluší poklad velebit, jakož i mne velkého hledače �. Vše však dozrálo v kyblíku s vodou a octem, kam házím hřeby k očistě. Nožík se zdál po smrti a tak šup s ním k hřebům. Za dva měsíce občasného čištění kartáčem se však ukázal pravý poklad. Nožík měl nezvykle skládanou čepel se zuby v dolní části ostří, což mě zaujalo. Stačilo nafotit, požádat pár přátel o radu a když nikdo, tak kováři přeci vědí o železe vše. Reakce byla rychlá. Jedná se o damašek, podle několika znalců snad 9. až 12. století, s největší pravděpodobností import. Nakonec se tedy rezavý poklad odmaskoval a putoval k odborníkům do muzea. Nyní se těším na další příběh nožíku a snad i jeho záchranu, neboť já k němu moc jemný nebyl. ��
5 hlasů
5 hlasů
Komentáře
pěkná struktůra.
Damascénský nůž byl v raném středověku přepych, který si mohl dovolit málokdo. Jestli si vzpomeneš, kde jsi ho našel, tak bych na tvém místě lokalitu důkladně prohledal. Mohlo tam kdysi dojít k přepadení a můžou se tam skrývat parádní věci
Přidat příspěvek
Pro vložení příspěvku se musíte přihlásit. Pokud nemáte na tomto webu účet, zaregistrujte se.